ECLI:CZ:NS:2012:3.TZ.12.2012.1
sp. zn. 3 Tz 12/2012 -15
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. března 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. H. , proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 6 T 4/2008, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 6 T 4/2008, byl porušen zákon v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. H.
Napadené usnesení se zrušuje . Zrušuje se rovněž usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 7 To 323/2011.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Obviněný P. H. byl trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. 6 T 4/2008, uznán vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 6 T 148/2007, který byl obviněnému H. doručen dne 16. 11. 2007 a právní moci nabyl dne 27. 11. 2007, byl odsouzen podle §201 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §314e odst. 2 tr. ř. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 (tří) let. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 6 T 148/2007, který nabyl právní moci dne 27. 11. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Trestní příkaz Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. 6 T 4/2008, byl obviněnému P. H. doručen dne 4. 3. 2008 a nabyl právní moci dne 13. 3. 2008.
Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 6 T 4/2008, bylo rozhodnuto tak, že obviněný P. H. vykoná trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 6 T 148/2007, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, o které rozhodl v neveřejném zasedání Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 7 To 323/2011, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podanou zamítl. Usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 6 T 4/2008, tak nabylo právní moci dnem 9. 4. 2011.
Proti posledně zmíněnému usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 6 T 4/2008, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. H. Napadeným usnesením byl podle názoru ministra spravedlnosti porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §134 odst. 1 tr. ř. a §83 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle stěžovatele je zřejmé, že okresní soud ve vykonávacím řízení shromáždil potřebné důkazy, které provedl ve veřejném zasedání a po jejich vyhodnocení dospěl ke správnému závěru, že obviněný P. H. nežil ve zkušební době podmíněného odsouzení, v trestní věci Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 6 T 4/2008, řádným životem, neboť se v průběhu zkušební doby, konkrétně dne 23. 10. 2008, dopustil další trestné činnosti, za kterou byl pravomocně odsouzen Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. 2 T 325/2008, a nevyhověl uloženým podmínkám a v souladu se zákonem rozhodl, že trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, následně v souladu s ustanovením §419 tr. zákoníku poměrně zkrácen na trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu 3 roků, vykoná. Nicméně pravděpodobně z důvodu chvilkové nepozornosti po provedení důkazního řízení ve veřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2011 vyhlásil vadný výrok usnesení, když uvedl: "že se P. H. ve zkušební době stanovené mu trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 6 T 148/2007 , neosvědčil a vykoná původně podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 10 měsíců" ... namísto správného, že se P. H. ve zkušební době podmíněného odsouzení stanovené mu trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 1. 2008, č.j. 6 T 4/2008-60 , neosvědčil. Proto vykoná původně podmíněný trest odnětí svobody, který mu byl následně pravomocným usnesením téhož soudu ze dne 1. 7. 2010, č.j. 6 T 4/2008-72, poměrně zkrácen z původní výměry 12 měsíců na trest odnětí svobody ve výměře 10 měsíců. Výrok usnesení musí být určitý, jasný a nevzbuzující pochybnosti o vůli orgánu, který je vydal. Bez ohledu na to, zda bylo usnesení vydáno z úřední povinnosti orgánu nebo na návrh některé osoby, případně jím byl i návrh zamítnut, musí součástí výroku být i uvedení konkrétních hmotně právních i procesních zákonných ustanovení, jichž bylo použito. Každé usnesení orgánů činných v trestním řízení totiž musí být vydáno postupem podle trestního řádu, a to přinejmenším analogicky, což se v posuzovaném případě nestalo.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby vzhledem k tomu, že výrok napadeného usnesení je třeba považovat za zmatečný a nezákonný, Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanoveních §134 odst. 1 tr. ř. a §83 odst. 1 tr. zákoníku, poté aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a to včetně rozhodnutí obsahově navazujících, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.
Podle §83 odst. 1 tr. zákoníku jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a
a) stanovit nad odsouzeným dohled,
b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v §82 odst. 1, nebo
c) stanovit dosud neuložená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v §48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život.
Podle §83 odst. 3 tr. zákoníku neučinil-li soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.
Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný P. H. byl trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. 6 T 4/2008, uznán vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák., řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jichž se dopustil jednáním ze dne 12. 8. 2007.
Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (jednání ze dne 21. 6. 2007), jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 6 T 148/2007, který byl obviněnému H. doručen dne 16. 11. 2007 a právní moci nabyl dne 27. 11. 2007, byl odsouzen podle §201 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §314e odst. 2 tr. ř. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 (tří) let. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 6 T 148/2007, který nabyl právní moci dne 27. 11. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Trestní příkaz Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. 6 T 4/2008, byl obviněnému P. H. doručen dne 4. 3. 2008 a nabyl právní moci dne 13. 3. 2008.
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl usnesením ze dne 21. 11. 2008, sp. zn. 6 T 4/2008, podle §59 odst. 3 a §334 odst. 1 tr. ř. tak, že do souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na dobu 3 (tří) roků, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. 6 T 4/2008, se započítává uběhlá zkušební doba od 27. 11. 2007 do 12. 3. 2008, z trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 6 T 148/2007. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 12. 2008.
Usnesením ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. 6 T 4/2008, rozhodl Okresní soud v Litoměřicích tak, že podle §419 tr. zákoníku obviněnému P. H. zkrátil trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku na trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ve výměře 3 (tří) let na trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ve výměře 30 (třiceti) měsíců. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 7. 2010.
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. 2 T 325/2008, byl obviněný P. H. uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jichž se dopustil jednáním ze dne 23. 10. 2008. Za to byl odsouzen podle §180d tr. zák. za použití §35 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 (tři sta) hodin. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 (pěti) let.
Okresní soud v Litoměřicích nařídil veřejné zasedání ve věci rozhodování o neosvědčení se obviněného ve zkušební době podmíněného odsouzení a o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody ze shora uvedeného trestního příkazu (sp. zn. 6 T 4/2008) na den 5. 4. 2011, kdy byl vyslechnut obviněný P. H., byl přečten rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 2 T 325/2008, jakož i další listinné důkazy. Po provedeném dokazování rozhodl usnesením tak, že obviněný P. H. vykoná podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 6 T 148/2007. Pro výkon uloženého trestu obviněného zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, o které rozhodl v neveřejném zasedání Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 7 To 323/2011, a podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. stížnost jako opožděně podanou zamítl. Usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 6 T 4/2008, tak nabylo právní moci dnem 9. 4. 2011.
Jak již bylo uvedeno, shora obviněnému P. H. byl trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. 6 T 4/2008, uložen souhrnný trest odnětí svobody, přičemž výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 6 T 148/2007, byl zrušen . Pokud Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 6 T 4/2008, nařídil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 6 T 148/2007, porušil zákon.
V době rozhodování Okresního soudu v Litoměřicích ve věci vedené pod sp. zn. 6 T 4/2008, trest z trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 6 T 148/2007, již neexistoval, proto o něm nemohlo být dále rozhodováno, a to ani o vykonání tohoto trestu. Je přitom nerozhodné, zda se jednalo o chvilkovou nepozornost, jak na ni poukazuje ve stížnosti pro porušení zákona stěžovatel.
Z výše uvedeného je možno učinit závěr, že Okresní soud v Litoměřicích nerespektoval při svém rozhodování příslušná zákonná ustanovení, neboť soud nemůže nařídit výkon trestu z rozsudku, jehož výrok o trestu byl v rámci ukládání souhrnného trestu zrušen. Okresní soud v Litoměřicích tak porušil zákon v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. H.
Z obsahu předmětného trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích vyplývá, že Okresní soud v Litoměřicích v této trestní věci shromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, přesto rozhodl tak, jak je uvedeno shora. Okresní soud v Litoměřicích tedy zjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy ovšem chybně zhodnotil. Dle názoru Nejvyššího soudu tak nedošlo napadeným usnesením k porušení zákona v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky je třeba rozhodnutí o výkonu trestu, který byl již zrušen jiným rozhodnutím v rámci uložení souhrnného trestu, zásadně považovat za rozhodnutí o trestu, který je jednak v zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a jednak v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Nad rámec shora uvedeného (jako obiter dictum) je třeba se vyjádřit i k části stížnosti pro porušení zákona, v níž stěžovatel namítal porušení zákona i v ustanovení §134 odst. 1 tr. ř. Stěžovatel poukázal na to, že výrok usnesení musí být určitý, jasný a nevzbuzující pochybnosti o vůli orgánu, který je vydal. Bez ohledu na to, zda bylo usnesení vydáno z úřední povinnosti orgánu nebo na návrh některé osoby, případně jím byl i návrh zamítnut, musí součástí výroku být i uvedení konkrétních hmotně právních i procesních zákonných ustanovení, jichž bylo použito. Každé usnesení orgánů činných v trestním řízení totiž musí být vydáno postupem podle trestního řádu, a to přinejmenším analogicky, což se v posuzovaném případě nestalo.
Podle §134 odst. 1 tr. ř. musí usnesení obsahovat
a) označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,
b) den a místo rozhodnutí,
c) výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
e) poučení o opravném prostředku.
Jak vyplývá ze stížností napadeného usnesení toto plně odpovídá ustanovení §134 odst. 1 tr. ř. a na věci nemůže ničeho změnit, že byl nařízen výkon trestu, který již byl zrušen při ukládání souhrnného trestu, neboť takovýmto postupem došlo k porušení hmotněprávních ustanovení.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 6 T 4/2008, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. H. v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud vzhledem k tomu, co bylo shora uvedeno, poukazuje na ustanovení §83 odst. 3 tr. zákoníku upravující vznik zákonné fikce o tom, že se podmíněně odsouzený osvědčil, která nastává ze zákona uplynutím doby jednoho roku po skončení zkušební doby, aniž je třeba, aby to soud vyslovil usnesením. Pokud však podmíněně odsouzený zavinil, že soud do roka od uplynutí zkušební doby nerozhodl o tom, zda se ve zkušební době osvědčil či nikoli, lze mít za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil teprve tehdy, jestliže soud pravomocně rozhodne o jeho osvědčení. Otázku, zda podmíněně odsouzený zavinil, že nebylo možno rozhodnout o tom, zda se osvědčil do roka od uplynutí zkušební doby, řeší soud jako otázku předběžnou podle §9 odst. 1 tr. ř. a musí k jejímu vyřešení provést potřebné důkazy. Pokud se však podmíněně odsouzený v průběhu zkušební doby či v případě jednoho roku od jejího uplynutí nachází ve vazbě v jiné trestní věci nebo vykonává trest odnětí svobody, tato skutečnost sama o sobě nezakládá jeho vinu na tom, že soud do roka od uplynutí zkušební doby nerozhodl o tom, zda se osvědčil.
V konkrétní posuzované situaci se jednalo o případ, kdy obviněný P. H. spáchal v době podmíněného odsouzení dva trestné činy podle §180d tr. zák. a §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. 2 T 325/2008. O skutečnosti odsouzení obviněného H. za trestné činy spáchané ve zkušební době Okresní soud v Litoměřicích věděl minimálně od 16. 6. 2010 (záznam na č. l. 68 spisu). Na tuto skutečnost okresní soud reagoval nařízením veřejného zasedání na den 5. 4. 2011, kdy vyhlásil stížností pro porušení zákona napadené usnesení.
Vzhledem k tomu, že usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 11. 2008, sp. zn. 6 T 4/2008, byla do souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na dobu 3 (tří) roků, který byl obviněnému P. H. uložen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. 6 T 4/2008, započítána zkušební doba od 27. 11. 2007 do 12. 3. 2008, z trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 6 T 148/2007, uplynula zkušební doba 3 roků dnem 27. 11. 2010 a lhůta podle §83 odst. 3 tr. zákoníku připadala na den 27. 11. 2011. Po tomto dni nastala u obviněného P. H. fikce jeho osvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení.
Jelikož rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo zrušeno usnesení o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a na straně obviněného P. H. nebylo zjištěno, že by nesl vinu na tom, že dosud nebylo rozhodnuto podle §83 odst. 1 tr. zákoníku, došlo v posuzovaném případě k naplnění zákonné fikce o osvědčení obviněného ve zkušební době uplynutím dne 27. 11. 2011 a na obviněného P. H. je třeba v souladu s ustanovením §83 odst. 3 tr. zákoníku nahlížet tak, jako by nebyl odsouzen. Proto Nejvyšší soud již navazující výrok podle §270 odst. 1 tr. ř. neučinil, protože Okresní soud v Litoměřicích v dané věci nemá o čem rozhodovat, ale musí postupovat podle §64 odst. 6 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a