ECLI:CZ:NS:2012:3.TZ.17.2012.1
sp. zn. 3 Tz 17/2012 -28
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. března 2012 v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 13 To 470/2010, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 13 To 470/2010, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.) v neprospěch obviněného J. K.
Napadené usnesení se zrušuje . Zrušuje se i usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 2 T 76/2004.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Pardubicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 2 T 76/2004, který byl obviněnému doručen dne 22. 3. 2005 a nabyl právní moci dne 5. 4. 2005, byl J. K. uznán vinným skutkem spáchaným dne 28. 5. 2004, který byl právně posouzen jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) a byl mu uložen podle §202 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k ustanovení §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1, 2 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin.
Okresní soud v Trutnově vydal dne 7. 8. 2008 usnesení, sp. zn. 4 Nt 953/2008, jímž obviněnému podle §336 odst. 2 tr. ř. nařídil výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin s tím, že tento trest vykoná u Městského úřadu V., a to formou pomocných prací.
Obviněnému stanovil povinnost dostavit se do čtrnácti dnů od oznámení usnesení ke zmíněné instituci k projednání podmínek výkonu uloženého trestu. Toto usnesení bylo obviněnému doručeno 25. 8. 2008.
Vzhledem k tomu, že obviněný uložený trest obecně prospěšných prací v zákonem stanovené době nevykonal a ani jej nezačal vykonávat, nařídil Okresní soud v Trutnově z podnětu poskytovatele práce a Probační a mediační služby ČR, středisko Trutnov, veřejné zasedání o přeměně trestu obecně prospěšných prací, které se po několika odročeních konalo dne 19. 8. 2010, kdy vydal usnesení pod sp. zn. 2 T 76/2004, jímž podle §65 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb. (dále jen tr. zákoník) přeměnil nevykonaný trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 150 dnů, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
O stížnosti obviněného proti citovanému usnesení rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, který usnesením ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 13 To 470/2010, stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Proti usnesení o přeměně trestu obecně prospěšných prací podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. K. Namítal v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku a §45a odst. 4 tr. zák. Podle názoru stěžovatele okresní soud vadně vyložil zákonné ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku o časové působnosti nového zákona a neujasnil si, užití kterého zákona je pro obviněného příznivější. V opačném případě by totiž musel postupovat podle zákona č. 140/1961 Sb., který stanoví příznivější poměr při přeměňování trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody, takže závěr o nutnosti aplikovat trestní zákoník a z něj vyplývající uložení přísnější výměry trestu, je porušením zákona v neprospěch obviněného.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 13 To 470/2010, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal okresnímu soudu s pokynem znovu v ní jednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Od 1. 1. 2010 je účinný nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb. ve znění novely), který v §2 stanoví podmínky trestnosti činu a dobu jeho spáchání. Podle odstavce 1 se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle pozdějšího zákona jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Trestností činu nutno rozumět možnost, že pachatel je pro určitý trestný čin odsouzen, tj. po zažalování činu bude pro tento trestný čin uznán vinným a uložen mu trest či jiná trestní sankce. Trestnost činu je tedy charakteristikou činu jako činu soudně trestného, jehož druh, povaha i sankce musí být popsána v trestním zákoně. Jsou to tedy všechny podmínky relevantní pro výrok o vině i trestu (srov. Šámal, Pavel a kol., Trestní zákoník I, Komentář, str. 39, 1. vydání 2009, C. H. Beck).
Jestliže za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. nastaly podmínky pro rozhodnutí, že je nutno celý či nevykonaný zbytek uloženého trestu obecně prospěšných prací přeměnit v nepodmíněný trest odnětí svobody, pak podle ustanovení §45a odst. 4 tr. zák. platilo, že každé, i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací, se počítají za jeden den odnětí svobody. Znamená to, že v konkrétním případě by při použití tohoto právního předpisu byl obviněnému přeměněn trest 150 hodin obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v trvání 75 dnů.
Podle ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku je takováto přeměna trestu obecně prospěšných prací stanovena tak, že každá i jen započatá jedna hodina takovéhoto nevykonaného trestu se počítá za jeden den odnětí svobody. V konkrétním případě tak bylo přeměněno nevykonaných 150 hodin trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v trvání 150 dnů.
V posuzované trestní věci bylo namístě při úvaze, který zákon bude aplikován, a které podmínky jsou pro obviněného příznivější pro posouzení trestnosti, porovnat výše citovaná zákonná ustanovení, přičemž je zřejmé, že nová právní úprava v trestním zákoníku pro obviněného příznivější není. Bylo proto při přeměně trestu nutno užít zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, konkrétně §45 odst. 4 tr. zák., a při zařazení obviněného pro výkon trestu postupovat v intencích ustanovení §39a tr. zák. (nikoli §65 odst. 2 resp. §56 tr. zákoníku). Aplikace zákonných ustanovení trestního zákoníku byla v daném případě porušením zákona v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud vzhledem k těmto závěrům podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pokud Okresní soud v Pardubicích svým usnesením ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 2 T 76/2004, nepostupoval v souladu s výše uvedeným výkladem, porušil v ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku zákon. Jestliže se následně Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, v usnesení ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 13 To 470/2010, ztotožnil se závěry obsaženými v usnesení Okresního soudu v Pardubicích a stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl, porušil zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. V obou případech byl zákon porušen v neprospěch obviněného J. K.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud obě tato usnesení soudů nižších stupňů zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí, na tato usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc pak byla podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Pardubicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nad rámec shora uvedeného (jako obiter dictum) je třeba uvést, že okresní soud obviněného zařadil pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s dozorem přesto, že obviněnému byl uložen trest za úmyslný trestný čin a byly splněny podmínky pro zařazení do věznice s ostrahou. Toto pochybení však již nelze napravit, neboť by se jednalo o rozhodnutí v neprospěch obviněného.
Při rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací bude okresní soud postupovat v intencích právního názoru, který v tomto rozsudku Nejvyšší soud vyslovil (§270 odst. 4 tr. ř.). Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. K., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a