ECLI:CZ:NS:2012:3.TZ.55.2012.1
sp. zn. 3 Tz 55/2012 -33
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného B. M. , proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 16 Pp 17/2008, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 16 Pp 17/2008, byl porušen zákon v ustanovení §91 odst. 1 tr. zákoníku, a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného B. M.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 16 Pp 17/2008, které nabylo právní moci téhož dne, bylo podle §61 odst. 1 písm. a) zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) rozhodnuto, že se obviněný B. M. podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 70 T 49/2003, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 70 T 49/2003, a trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2004, sp. zn. 74T 56/2004, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 74 T 56/2004. Podle §63 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání 2 roků a 6 měsíců.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 73 T 50/2010, byl obviněný B. M. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců pro jehož výkon byl zařazen do věznice ostrahou. Rozsudek nabyl právní moci dnem 17. 3. 2011.
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 16 Pp 17/2008, rozhodl podle §91 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, účinný od 1. 1. 2010 ( dále jen tr. zákoník), tak, že obviněný B. M. vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 227 dnů z trestů odnětí svobody, které mu byly uloženy rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 70 T 49/2003, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 70 T 49/2003, a trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2004, sp. zn. 74 T 56/2004, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 74 T 56/2004, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 16 Pp 17/2008, a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 2 roků a 6 měsíců.
Po poučení o opravném prostředku se státní zástupce práva stížnosti vzdal a obviněný v zákonem stanovené lhůtě k podání stížnosti tuto možnost nevyužil. Rozhodnutí tak nabylo právní moci.
Proti výše citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 16 Pp 17/2008, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného B. M.
Stěžovatel je toho názoru, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 10. 2008, sp. zn. 16 Pp 17/2008, byl porušen zákon v ustanovení §91 odst. 1 tr. zákoníku a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného B. M.
Uvedl, že usnesením ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 16 Pp 17/2008, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6, podle §91 odst. 1 tr. zákoníku tak, že obviněný B. M. vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 227 dnů z trestu, který mu byl uložen shora citovaným rozsudkem a trestním příkazem. Toto usnesení nabylo právní moci dne 4. 11. 2011 (správně dne 22. 10. 2011).
Odkázal na ustanovení §91 tr. zákoníku a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. s tím, že obvodní soud sledoval chování obviněného ve zkušební době a zjistil, že obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 73 T 50/2010, který nabyl právní moci dne 17. 3. 2011, odsouzen za přečin zanedbání povinné výživy (jehož se dopustil v době od 1. 4. 2009 do 15. 11. 2010) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Po tomto zjištění nařídila předsedkyně senátu veřejné zasedání na den 18. 10 2011. Po provedeném dokazování ve veřejném zasedání konaném dne 18. 10. 2011 za přítomnosti obviněného a státní zástupkyně soud rozhodl, že obviněný vykoná zbytek trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl dne 11. 4. 2008 podmíněně propuštěn, a to právě s ohledem na výše uvedené odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 73 T 50/2010, za přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku (jehož se dopustil v době od 1. 4. 2009 do 15. 10. 2010), za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců.
Dle názoru stěžovatele je z výše uvedeného zřejmé, že obviněný B. M. zavdal příčinu k rozhodnutí o výkonu zbytku trestu odnětí svobody, neboť ve zkušební době podmíněného propuštění spáchal ve větší míře trestnou činnost, za kterou byl následně pravomocně odsouzen, avšak v žádném případě mu nelze dát k tíži, že soud nerozhodl o výkonu trestu v zákonné lhůtě stanovené §91 odst. 3 tr. zákoníku, tj. do 11. 10. 2011.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 10. 2008, sp. zn. 16 Pp 17/2008, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení mj. postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém zvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §91 odst. 1 tr. zákoníku, jestliže podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.
Podle §91 odst. 3 tr. zákoníku u podmíněně propuštěného nebo u odsouzeného, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, má se za to, že trest byl vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upustí od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, také tehdy, neučinil-li soud bez jeho viny do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odst. 1.
Citovanými zákonnými ustanoveními se Obvodní soud pro Prahu 6 při svém rozhodování důsledně neřídil.
Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 16 Pp 17/2008, které nabylo právní moci 11. 4. 2008 , bylo podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. rozhodnuto, že se obviněný B. M. podmíněně propouští z výkonu trestů odnětí svobody, které mu byly uloženy shora citovanými rozhodnutími Okresního soudu v Ostravě. Podle §63 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání 2 roků a 6 měsíců .
Následně Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 18. 10. 2011 , sp. zn. 16 Pp 17/2008, rozhodl podle §91 odst. 1 tr. zákoníku tak, že obviněný B. M. vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 227 dnů z trestu, který mu byl uložen shora citovaným rozsudkem a trestním příkazem. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že obviněný B. M. se ve zkušební době, tj. v době od 11. 4. 2008 do 11. 10. 2010, dopustil trestné činnosti, což dokladoval rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dne 28. 2. 2011, sp. zn. 73 T 50/2010.
Ze shora uvedeného výčtu je zřejmé, že obviněný se skutečně trestné činnosti, se kterou obvodní soud spojoval podmínky pro nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, dopustil ve zkušební době, ovšem rozhodnutí dle §91 odst. 1 tr. zákoníku učinil obvodní soud teprve dne 18. 10. 2011 , tedy po lhůtě vyplývající z ustanovení §91 odst. 3 tr. zákoníku, která končila dnem 11. 10 2011 . Za tohoto stavu věci je třeba konstatovat, že se jedná o rozhodnutí nezákonné.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené závěry podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 16 Pp 17/2008, byl porušen zákon v ustanovení §91 odst. 1 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného B. M. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Současně pak zrušil i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vzhledem k tomu, co bylo shora uvedeno, poukazuje Nejvyšší soud na ustanovení §91 odst. 3 tr. zákoníku upravující vznik zákonné fikce o tom, že se podmíněně propuštěný osvědčil, která nastává ze zákona uplynutím doby jednoho roku po skončení zkušební doby, aniž je třeba, aby to soud vyslovil usnesením. Pokud však podmíněně propuštěný zavinil, že soud do roka od uplynutí zkušební doby nerozhodl o tom, zda se ve zkušební době osvědčil či nikoli, lze mít za to, že se podmíněně propuštěný osvědčil teprve tehdy, jestliže soud pravomocně rozhodne o jeho osvědčení. Otázku, zda podmíněně odsouzený zavinil, že nebylo možno rozhodnout o tom, zda se osvědčil do roka od uplynutí zkušební doby, řeší soud jako otázku předběžnou podle §9 odst. 1 tr. ř. a musí k jejímu vyřešení provést potřebné důkazy. Pokud se však podmíněně propuštěný v průběhu zkušební doby či v případě jednoho roku od jejího uplynutí nachází ve vazbě v jiné trestní věci nebo vykonává trest odnětí svobody, tato skutečnost sama o sobě nezakládá jeho vinu na tom, že soud do roka od uplynutí zkušební doby nerozhodl o tom, zda se osvědčil.
V konkrétní posuzované situaci se jednalo o případ, kdy obviněný B. M. spáchal v době podmíněného propuštění přečin zanedbání povinné výživy (jehož se dopustil v době od 1. 4. 2009 do 15. 11. 2010), za nějž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 73 T 50/2010 (který nabyl právní moci dne 17. 3. 2011), k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
O skutečnosti odsouzení obviněného B. M. za přečin spáchaný ve zkušební době Obvodní soud pro Prahu 6 věděl minimálně od 18. 8. 2011 (rozsudek sp. zn. 73 T 50/2010 na č. l. 50 - 53 spisu a záznam na č. l. 54 spisu). Na tuto skutečnost obvodní soud reagoval dne 22. 9. 2011 nařízením veřejného zasedání na den 18. 10. 2011, kdy vyhlásil stížností pro porušení zákona napadené usnesení.
Vzhledem k tomu, že o podmíněném propuštění obviněného B. M. bylo rozhodnuto pravomocně usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 11. 4. 2008 (sp. zn. 16 Pp 17/2008), uplynula zkušební doba v trvání 2 roků a 6 měsíců dnem 11. 10. 2010 a lhůta podle §91 odst. 3 tr. zákoníku připadala na den 11. 10. 2011 . Po tomto dni nastala u obviněného B. M. fikce jeho osvědčení ve zkušební době podmíněného propuštění.
Jelikož rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo zrušeno usnesení o nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody a na straně obviněného B. M. nebylo zjištěno, že by nesl vinu na tom, že dosud nebylo rozhodnuto podle §91 odst. 1 tr. zákoníku, došlo v posuzovaném případě k naplnění zákonné fikce o osvědčení obviněného ve zkušební době uplynutím dne 11. 10. 2011 a na obviněného B. M. je třeba v souladu s ustanovením §91 odst. 3 tr. zákoníku nahlížet tak, jako by trest odnětí svobody vykonal dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění. Proto Nejvyšší soud již navazující výrok podle §270 odst. 1 tr. ř. neučinil, když Obvodní soud pro Prahu 6 v dané věci nemá o čem rozhodovat, ale musí postupovat podle §64 odst. 6 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a