ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1248.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 1248/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce M. V. , proti žalované České republice – České správě sociálního zabezpečení , se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 17/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2011, č.j. 1 Co 14/2011-222, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění:
(§243c odst. 2 o.s.ř.)
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. prosince 2010, č.j. 23 C 17/2009-213, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu na řízení.
K odvolání žalobce proti tomuto usnesení Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. ledna 2011, č.j. 1 Co 14/2011-222, odvolání odmítl s odůvodněním, že výzva na zaplacení soudního poplatku není rozhodnutím ve smyslu ustanovení §201 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), kterou by bylo možno napadnout odvoláním.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dne 6. dubna 2011 „odvolání“, které Nejvyšší soud posoudil ve smyslu ustanovení §41 odst. 2 o.s.ř. jako dovolání. Dovolatel namítá vadu řízení, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, „neboť rozhodovaly vyloučené soudní osoby“. Navrhuje, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních §237 až §239 o.s.ř.
V souzené věci dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku za řízení. Ustanovení §237 až §239 o.s.ř. však přípustnost dovolání proti takovémuto rozhodnutí neupravují, a tak ani nepředpokládají.
Protože v této věci tak není dána přípustnost dovolání, Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací s přihlédnutím k §241b odst. 2 o.s.ř. dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. května 2012
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu