ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1545.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 1545/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 450.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 265/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2011, č. j. 54 Co 129/2009-157, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze svým v pořadí druhým rozsudkem ze dne 7. 12. 2011, č. j. 54 Co 129/2009-157, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci ještě 59.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení, jinak zamítavý výrok soudu prvního stupně potvrdil, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení před soudy všech stupňů.
Odvolací soud uvedl, že v daném případě již byla žalobci za nepřiměřenou délku incidenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 (39) Cm 31/99 přiznána částka zadostiučinění ve výši 77.000,- Kč. V souladu s právním názorem dovolacího soudu vyšel odvolací soud z celkové doby řízení, která činila 9 let a 8 měsíců. Základní částka odškodnění tak činila 151.670,- Kč. Odvolací soud neshledal důvody pro zvýšení této částky, ale shledal důvod pro její snížení o 10 % s ohledem na hodnocení kriteria významu předmětu řízení pro poškozeného. Odvolací soud uvedl, že nešlo typově ani konkrétně o řízení, jež by mělo pro žalobce zvýšený či mimořádný význam, neboť šlo o vymáhání jedné z řady žalobcem koupených pohledávek. Jednalo se o věc obdobnou věci obchodní, které považuje i Evropský soud pro lidská práva zpravidla za věci nižšího významu. Celková výše zadostiučinění pro žalobce měla činit cca 136.500,- Kč, jelikož žalobci bylo předchozími rozsudky pravomocně přiznáno 77.000,- Kč, přiznal odvolací soud žalobci ještě 59.500,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobce ve svém dovolání, které v podstatě kopíruje dovolání v této věci podané proti předchozímu rozsudku odvolacího soudu, po obsahové stránce namítá, že soudy posuzovaly pouze jediné řízení a nikoliv další 3 řízení vedená u Krajského soudu v Brně. S touto námitkou se dovolací soud vypořádal již v jeho předchozím rozhodnutí ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 687/2010, na které lze co do odůvodnění odkázat. Dovolatel však nezformuloval žádnou právní otázku, která by měla souvislost s novým rozhodnutím odvolacího soudu, a která by tudíž činila napadené rozhodnutí zásadně právně významným. K doplnění dovolání podanému k poštovní přepravě dne 27. 3. 2012 dovolací soud nepřihlížel, neboť měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém je rozhodnutí odvolacího soudu napadáno, lze jen po dobu trvání lhůty k dovolání (§242 odst. 4 o. s. ř.), která v tomto případě uplynula dne 26. 3. 2012, nadto kvalitativní rozšíření dovolání musí být uskutečněno při respektu k institutu povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. §241 odst. 4 o. s. ř.), což dovolatel v daném případě nesplnil, neboť si doplnění dovolání sepsal sám (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1938.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 11. července 2012
JUDr. František I š t v á n e k, v. r.
předseda senátu