ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1775.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 1775/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalované Setal s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1861/7, identifikační číslo osoby 27171167, zastoupené Mgr. Lucií Slabou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábřeží 7, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 281/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. prosince 2011, č.j. 35 Co 313/2011-189, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. března 2011, č.j. 11 C 281/2005-161, určil, že „žalobkyně je vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 340 pro okres Jablonec nad Nisou, obec D., k.ú. D. II a to parcely č. 1692, ostatní plocha o výměře 363 m2, parcely č. 1693, zahrada o výměře 217 m2, parcely č. 1694, trvalý travní porost o výměře 1253 m2“ , neboť dospěl k závěru, že kupní smlouva na předmětné pozemky, uzavřená mezi žalobkyní coby převodkyní a žalovanou coby nabyvatelkou dne 9. listopadu 2004, je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem podle §39 obč. zák., Uvedl, že smlouva odporuje čl.I. bodu 5. písm. f) zákona č. 364/2000 Sb. v posledním znění, o zrušení Fondu dětí a mládeže, protože jednotlivé kroky pro uzavření předmětné kupní smlouvy (objednání, zveřejnění úplatného prodeje likvidátorem u advokáta, vyhlášení veřejné soutěže o nejvhodnější návrh na uzavření kupní smlouvy na předmětné nemovitosti či vyhotovení výsledků veřejné soutěže) byly uskutečněny před rozhodnutím Poslanecké sněmovny usnesením ze dne 2.listopadu 2004, v němž byl vysloven souhlas s bezúplatnými převody některých nemovitostí ve správě Fondu dětí a mládeže (dále jen „FDM“), mezi něž však nepatřily předmětné nemovitosti.
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále již „odvolací soud“) v záhlaví cit. rozsudkem podle §219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že činil-li likvidátor FDM přípravné kroky k uskutečnění úplatného převodu předmětných nemovitostí ještě před rozhodnutím Poslanecké sněmovny - usnesením č. 1324 ze dne 2. listopadu 2004 o bezúplatných převodech, postupoval tak v rozporu s čl. I. bod 5. písm. f) věta poslední zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů, v tehdy rozhodném znění, což znamená, že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 9. listopadu 2004 na sporné pozemky je absolutně neplatná podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. V důsledku toho vlastnictví k předmětným nemovitostem na žalovanou nepřešlo a vlastnictví k nim nadále svědčí žalobkyni.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání [z důvodu, že uvedené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. §241a odst. 2, písm. b) o. s. ř.], v němž uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V čem dovolatelka spatřuje otázku zásadního právního významu však v dovolání neuvádí, pouze rekapituluje skutkové okolnosti a své argumenty uváděné již v průběhu dosavadního řízení. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání dovolatelky písemně nevyjádřila.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].
Dovolatelka ve svém dovolání neformulovala (žádnou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedla ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu.
Z uvedeného vyplývá, že sama okolnost, že se dovolatelka neztotožňuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, jenž při rozhodování - vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu - správně přihlédl (reflektoval) judikaturu Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2926/2008, in www.nsoud.cz ), přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je důsledkem aplikace §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. per analogiam, neboť dovolatelka s ohledem na výsledek tohoto dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni podle obsahu spisu v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, takže podmínky pro aplikaci §146 odst. 3 o. s. ř. stanovícího, že odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady, v daném případě osvědčeny nebyly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 3. července 2012
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu