ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1819.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1819/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce LEXICO, a.s. , se sídlem v Olomouci, Vídeňská 635/8, IČO: 25856235, zastoupeného Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22 , proti žalovaným 1) Ing. B. T., a 2) MUDr. K. V., zastoupeným JUDr. Zdeňkou Tučkovou, advokátkou se sídlem ve Velké Bíteši, Sadová 531, o neúčinnost právního úkonu , vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 220/2007, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 13. ledna 2010, č.j. 54 Co 1042/2009-182 , takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Dovolání žalovaných proti výrokům I., II. a III. v záhlaví označeného usnesení, kterými Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě potvrdil usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 1. října 2009, č. j. 12 C 220/2007-151, kterým bylo řízení ve věci zastaveno podle §96 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. taxativním výčtem.
Usnesení o zastavení řízení v důsledku zpětvzetí návrhu podle §96 o.s.ř. není usnesením ve věci samé, a proto přípustnost dovolání proti němu nelze dovodit z §237 odst. 1 o.s.ř. Nejde přitom ani o rozhodnutí, proti němuž by přípustnost dovolání byla výslovně založena ustanoveními §238 a 239 o.s.ř.
Z týchž důvodů občanský soudní řád nepřipouští ani dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodováno podle ustanovení §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §151 o.s.ř., když dovolatelky nemají na náhradu těchto nákladů nárok, zatímco žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. ledna 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r
předseda senátu