ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1892.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 1892/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce V. M. , proti žalovaným 1) Ministerstvu spravedlnosti České republiky , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16 a 2) Exekutorské komoře České republiky , se sídlem v Brně, Husova 8, o ochranu osobnosti, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 15/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2010, č.j. 1 Co 262/2010-28, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) odmítl svým usnesením ze dne 20. července 2010, č.j. 66 C 15/2010-22, žalobu, která byla podána dne 2. února 2010.
Žalobce se svou žalobou domáhal ochrany osobnosti, a to konkrétně omluvy a částky ve výši 100.000,- Kč, aniž by specifikoval znění omluvy a kdo ji má poskytnout. Proto byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení (tj. vyjasnil rozhodný skutek a jakého neoprávněného zásahu se měli žalovaní dopustit) a označil konkrétní důkazy. Ani poté však žalobce ve stanovené lhůtě 15-ti dnů nevyhověl výzvě soudu, svá podání nedoplnil a neopravil v souladu s výzvou soudu. Vzhledem k tomu, že pro nedostatky žaloby, které nebyly odstraněny, nešlo v řízení pokračovat, tak soud podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. a žalobu odmítl.
Vrchní soud v Praze pak dne 30. listopadu 2011, č.j. 1 Co 262/2010 – 28, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodnul, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce (dále již „dovolatel“), aniž by byl zastoupen advokátem, dovolání. Soud prvního stupně tak dne 28. ledna 2011, č.j. 66 C 15/2010-36, vyzval dovolatele k odstranění nedostatku povinného zastoupení a poučil ho o následcích nesplnění výzvy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), shledal, že nejsou splněny podmínky pro jeho věcné projednání.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Dodatečně bylo zjištěno, že dovolatel v podání ze dne 30. listopadu 2010, č.j. 1 Co 262/2010-28, žádal o „obhájce, kterého mu Nejvyšší soud přidělí“. Na základě tohoto podání bylo usnesením ze dne 1. srpna 2011, č.j. 66 C 15/2010-44, rozhodnuto, že se žádost žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítá.
Na toto rozhodnutí reagoval dovolatel pouze tak, že vrátil rozhodnutí soudu zpět s přípisem, že s ním nesouhlasí a odmítá šikanu, a že je contra legem §3, §39 a §424. Soud prvního stupně pak dne 16. srpna 2011, č.j. 66 C 15/2010 – 48, vyzval dovolatel k doplnění a opravení předešlého podání. Na tuto výzvu dovolatel reagoval opět pouze heslovitým přípisem „odmítám, contra lege §3, §39, §424, dobré mravy, šikana“. Tento přípis byl posouzen jako odvolání a Vrchní soud v Praze rozhodl dne 23. března 2012, č.j. 1 Co 256/2011-53, tak, že odvolání odmítl.
Z uvedeného plyne, že přes opatření provedená soudem prvního stupně dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu §241 odst. 1 věty první a odst. 4 o.s.ř. Dovolací soud proto řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2 část věty před středníkem a §104 odst. 2 věta třetí o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť dovolatel, který z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení muselo být zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2012
JUDr. Pavel Pavlík,v. r.
předseda senátu