ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2339.2012.2
sp. zn. 30 Cdo 2339/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce M. T., zastoupeného Mgr. Davidem Daňkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic č. 12, proti žalované obchodní společnosti MAFRA, a.s., se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 519/11, o obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 710/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2010, č.j. 1 Co 149/2010-293, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. března 2010, č.j. 34 C 70/2005-260, výrokem I. zamítl žalobu na obnovu řízení, datovanou dne 11. 1. 2010, výrokem II. nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, výrokem III. žalobci neustanovil právního zástupce a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. listopadu 2010, č.j. 1 Co 149/2010-293, usnesení soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil s tím, že výrok I. zní tak, že se zamítá žaloba na obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34C 70/2005 a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobě na obnovu řízení nelze vyhovět, když usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2009, č.j. 1 Co 259/2009-226, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2009, č.j. 34 C 70/2005-222, jímž bylo odmítnuto dovolání žalobce ze dne 3.5.2009 proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11.12.2007, č.j. 1 Co 261/2007-173, je procesním rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení. Nejde tedy o rozhodnutí podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Za nadbytečné označil odvolací soud závěry soudu prvního stupně (o opožděnosti takové žaloby), které učinil pro případ, že by žalobou na obnovu řízení bylo napadeno pravomocné rozhodnutí ve věci, když takového rozhodnutí nebylo žalobou na obnovu řízení napadeno. Ztotožnil se současně se soudem prvního stupně v nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení právního zástupce, když šlo ze strany žalobce o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Usnesení Vrchního soudu v Praze bylo doručeno žalobci 17. prosince 2010 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 15. února 2011 včasné dovolání, doplněné podáním zástupce žalobce ze dne 10. července 2012. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přičemž jako důvod dovolání uvádí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že žaloba na obnovu řízení neměla být zamítnuta z toho důvodu, že napadala usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, č.j. 1 Co 259/2009-226, neboť z obsahu podání je patrné, že žaloba se týká obnovy řízení o ochranu osobnosti, které bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 70/2005 a poslední pravomocné rozhodnutí byl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11.12.2007, sp. zn. 1 Co 261/2007, který nabyl právní moci 1.2.2008. Dovolatel se domnívá, že soud měl obnovu řízení povolit, protože nově předložené listinné důkazy (především znalecký posudek) nemohl žalobce předložit v řízení o ochranu osobnosti. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) poté co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009, konstatuje, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., řádně zastoupenou advokátem. Dospěl pak k závěru, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. (současně se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Otázku, zda jsou naplněny předpoklady úspěšnosti žaloby na obnovu řízení odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2004, sp. zn. 26 Cdo 333/2008). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá (§41 odst. 2 o.s.ř.) též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, když podle ustanovení §237 odst. 3, věta za středníkem, k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a §241a odst. 3 téhož zákona se nepřihlíží. Dovolání proto bylo odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. prosince 2012
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu