ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2622.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 2622/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D, v právní věci žalobce GESTOR – ochranný svaz autorský, občanské sdružení, se sídlem v Praze 1, Šítkova 1/233, IČO: 67774440 , zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Matoušova 12, proti žalovanému DOROTHEUM, spol. s r.o., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 580/2, IČ 27079716, zastoupenému Mgr. Ing. Markétou Pravdovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 37, o zaplacení 101.460,- Kč s příslušenstvím , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 143/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2011, č. j. 1 Co 133/2010-107, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Rozsudkem ze dne 3. března 2010, č.j. 32 C 143/2006-76, Městský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 101.460,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel z toho, že žalovaný jako dražebník při výkonu svého podnikání uskutečnil volné prodeje při aukcích uměleckých předmětů a odvedl žalobci, který je kolektivním správcem práva na opětný prodej uměleckých děl podle ustanovení §24 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „autorský zákon“) odměnu vypočtenou z příklepové ceny, nikoli též z tzv. aukční přirážky. Žalobce tvrdil, že základem pro stanovení odměny za opětovný prodej originálu díla je příklepová cena a aukční provize z prodeje díla, a proto uplatnil nárok na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi tím, co mu měl žalovaný na odměně zaplatit a tím, co mu zaplatil. Soud prvního stupně dovodil, že základ nároků na zaplacení odměny dražebníka je samostatným nárokem, nikoli kupní cenou. Proto žalobu zamítl.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. února 2011, č. j. 1 Co 133/2010-107, shora uvedené rozhodnutí potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s právním hodnocením soudu prvního stupně a poukázal také na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. června 2010, sp.zn. 30 Cdo 5287/2008, kde dovolací soud dovodil, že pro účely výkladu ustanovení §24 autorského zákona a jeho přílohy je třeba vycházet z toho, že odměna dražebníka není součástí prodejní ceny, z níž se určuje odměna autora uměleckého díla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), protože se domnívá, že napadené rozhodnutí má zásadní význam po právní stránce. Uvedl, že je mu sice známo odvolacím soudem citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, avšak otázku je třeba posoudit jinak, než jak ji posoudil Nejvyšší soud, který v předmětném rozsudku vyslovil zcela jiný názor, než jaký byl do té doby zaujímán k problematice soudy vrchními. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v únoru roku 2011, přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. července 2009. Současně konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona (v této souvislosti se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012), neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou soudu dovolacího (srovnej shora citovaný rozsudek ze dne 24. června 2010, sp.zn. 30 Cdo 5287/2008, rozsudek ze dne 22. prosince 2011, sp. zn. 30 Cdo 834/2010, rozsudek ze dne 22. prosince 2011, sp. zn. 30 Cdo 838/2010 nebo rozsudek ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 840/2010, všechny přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ), od níž dovolací soud nemá důvod se odchylovat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §151 o.s.ř., za situace, kdy dovolatel na náhradu těchto nákladů nemá právo, zatímco žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. června 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu