ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2844.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 2844/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., ve věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 650.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 338/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2009, č. j. 13 Co 297/2009 – 84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 15. 5. 2008, č. j. 22 C 338/2006 - 48, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 8.000,- Kč s příslušenstvím a do částky 642.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 E 1698/99 (dále jen „původní řízení“).
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci dalších 22.000,- Kč s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu (omezeném odvoláním na částku 320.000,- Kč s příslušenstvím) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
K námitkám proti (nedostatečným) skutkovým zjištěním, představujícím dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., nelze v souladu s §237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Stejně tak nemohl Nejvyšší soud přihlédnout k tvrzeným vadám řízení (nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku), představujícím dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (§237 odst. 3 o. s. ř.), když ohledně nich nejde o otázku výkladu procesního práva, která by činila rozsudek odvolacího soudu zásadně právně významným.
Problematika odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení byla Nejvyšším soudem v jeho judikatuře již vyřešena (zejm. Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti, spolu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu, dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz) a odvolací soud se při posuzování nároku žalobce od zásad v ní vyjádřených neodchýlil.
Jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. nepředstavuje ani posouzení nároku žalobce výhradně ve vztahu k vykonávacímu řízení za situace, kdy je toto přerušeno řízením konkurzním, když i v něm napadený rozsudek odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1455/2009).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. června 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu