ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2927.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 2927/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce M. V., proti žalované České republice – České správě sociálního zabezpečení , se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 17/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2010, č.j. 1 Co 173/2010-208, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění:
(§243c odst. 2 o.s.ř.)
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. června 2010, č.j. 23 C 17/2009-182, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) (výrok I.) a neustanovil mu (pro řízení) zástupce (z řad advokátů) ve smyslu ustanovení §30 odst.1 věta první a odst. 2 o.s.ř. (výrok II.).
K odvolání žalobce proti tomuto usnesení Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. října 2010, č.j. 1 Co 173/2010-208, uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §219 o.s.ř. potvrdil.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dne 27. prosince 2010 „odvolání“, které Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil ve smyslu ustanovení §41 odst. 2 o.s.ř. jako dovolání. Dovolatel žádá, aby byly odstraněny vady řízení.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních §237 až §239 o.s.ř.
V souzené věci dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení. Ustanovení §237 až §239 o.s.ř. však přípustnost dovolání proti takovémuto rozhodnutí neupravují, a tak ani nepředpokládají.
Protože v tomto případě tedy není dána přípustnost dovolání, Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací, s přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 o.s.ř. dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu