ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3002.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 3002/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce L. J. , zastoupeného JUDr. Vladimírou Odehnalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Masarykova 398/2, proti žalovanému L. J. , zastoupenému Mgr. Markem Reichlem, advokátem Advokátní kanceláře JUDr. Josef Čech a spol., se sídlem v Brně, Tišnovská 143, o určení neexistence věcného břemene a určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 6 C 1310/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. dubna 2011, č.j. 37 Co 409/2009-162, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíry Odehnalové, advokátky se sídlem v Brně, Masarykova 398/2.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Blansku (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. května 2009, č.j. 6 C 1310/2005-132, zamítl žalobu na určení, že věcné břemeno zřízené směnnou smlouvou se zřízením věcného břemene a předkupního práva ze dne 14. března 2003, spočívající ve výroku blíže specifikovaných práv, neexistuje (výrok I.), zároveň zamítl i žalobu, že žalovaný je vlastníkem ve výroku specifikovaných nemovitostí (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
K odvolání žalobce i žalovaného (napadajících rozsudek vždy v rozsahu jim nepříznivých výroků) Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) v záhlaví cit. rozsudkem podle §219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně co do výroků ve věci samé a změnil jej pouze ve výroku IV., týkajícího se náhrady nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, když uvedl, že je správný včetně toto, že pokud skutečná dohoda účastníků byla jiná, nelze z neuhrazení pouze formálně sjednané ceny věcného břemene dovozovat možnost odstoupení od smlouvy. Pokud jde o námitky ohledně žaloby na určení vlastnictví žalovaného, poukázal odvolací soud na to, že nikdy nedošlo k dohodě o odstoupení od smlouvy, nedošlo ani k tomu, že by se setkaly projevy vůle stran, když žalobce uplatňoval odstoupení jen ohledně části týkající se věcného břemene, nikoli celé smlouvy a dále odvolací soud poukázal na to, že odstoupení účastníků bylo vždy uplatňováno z jiného důvodu. Podle odvolacího soudu nejsou správné ani poukazy na nedostatky směnné smlouvy, neboť není pochyb o tom, že přestože by specifikace přístaveb mohla být provedena lépe, jde o součásti nemovitosti, a již proto byly předmětem převodu uskutečněného směnnou smlouvou.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání (zřejmě nedopatřením označené jako dovolání žalobce), v němž uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, avšak konkrétní otázku zásadního významu v dovolání neformuluje. Dovolatel pouze opakuje svoji argumentaci uváděnou již v odvolání. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu I. stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání žalovaného (opět zřejmě nedopatřením bylo zaměněno označení žalobce a žalovaného) uvedl, že se ztotožňuje se správným rozhodnutím odvolacího soudu. Dále namítá, že v dovolání není označen dovolací důvod a že navíc dovolatel ani neoznačil žádnou zásadně významnou právní otázku, kterou by měl dovolací soud posuzovat. Námitky dovolatele k nesprávnému hodnocení důkazů pak nemohou být předmětem dovolacího přezkumu. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je zásadně právně významné, řeší-li právní otázku, jejíž posouzení se promítá nejen do výsledku konkrétního řízení, ale významově zasahuje do širšího kontextu soudní praxe. Takovou otázku s judikatorním přesahem ovšem dovolání vůbec neobsahuje, proto je nemůže dovolací soud shledat přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck., pod . 5042]. Navíc odvolací soud se s námitkami dovolatele řádně vypořádal již v odvolacím řízení, takže napadenému rozhodnutí nelze nic vytknout, neboť je v souladu s právem i konstantní judikaturou Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm.c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z (paušální) odměny za zastupování advokátkou v tomto dovolacím řízení (ve kterém advokátka žalobce učinila jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [viz. ustanovení §5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená na polovinu podle §14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50% podle §18 odst. 1] a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše ještě navýšeno o 20% DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle §137 odst. 3 a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 18. ledna 2012
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu