ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3028.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 3028/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Simona, věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 900.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 252/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2011, č. j. 20 Co 68/2011-100, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 900.000,- Kč s příslušenstvím, které se žalobce domáhal jako náhrady nemajetkové újmy za nesprávní úřední postup – nepřiměřenou délku řízení vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 397/2000, 1 Ro 134/2002 a 43 Cm 178/2003.
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 58.750,- Kč s přísl., a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že ve všech třech řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž důvodem jejich nepřiměřené délky byla výlučně zjevně nepřiměřená délka dosud neskončeného téměř devět let trvajícího konkursního řízení na majetek žalovaného. Odvolací soud zhodnotil celkovou délku řízení a jeho složitost, jakož i jednání poškozeného a význam předmětu řízení pro žalobce. Význam předmětu řízení ve smyslu §31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb. zhodnotil odvolací soud jako nižší, neboť předmětem řízení byly nároky na úroky z prodlení z nedodržené doby splatnosti postoupených pohledávek. Z toho důvodu snížil odvolací soud výši zadostiučinění a dospěl k výsledné částce 58.750,- Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, ve kterém obsahově vymezil dovolací důvod tak, že soud nevzal v úvahu významnost věci pro žalobce (jednalo se celkem o sumu přesahující dva miliony Kč), ani skutečnost, že konkursní řízení mělo být skončeno do 18 měsíců. Odvolacímu soudu vytkl zejména nedostatečné zhodnocení jednotlivých kritérií §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že částku přiznanou žalobci nepřiměřeně snížil. Žalobce navrhl potvrzující výrok II. rozsudku odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“
V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně významné (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo.
Dovolání přípustné není, neboť dovolatel v posuzované věci nepředložil dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou.
Jádrem žalobcova dovolání je nesouhlas s přisouzenou výší zadostiučinění, která se však odvíjí od okolností každého konkrétního případu a sama o sobě přípustnost dovolání založit nemůže. Dovolatel rovněž mylně uvádí, že se odvolací soud řádně nevypořádal se všemi kritérii §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., přestože zhodnocení jednotlivých kritérií vyplývá z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu na str. 5. Důvodem pro snížení přisouzeného zadostiučinění žalobci bylo posouzení otázky významu předmětu řízení pro poškozeného, které bylo odvolacím soudem učiněno plně v souladu s názory vyjádřenými v rozhodnutích Nejvyššího soudu. Nižší význam předmětu řízení odůvodnil odvolací soud tím, že předmětem řízení byly nároky na úroky z prodlení z nedodržené doby splatnosti postoupených pohledávek.
Při posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného hraje roli zejména to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti důležitou součástí života jednotlivce (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod R 58/2011, bod IV., písm. d). Na zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce však nelze usuzovat pouze z celkové částky předmětu řízení a od toho se odvíjejících vynaložených nákladů na soudní řízení, jak se dovolává žalobce. Zvýšený význam řízení pro svoji osobu totiž musí tvrdit a prokázat při uplatnění nároku z odpovědnosti za neprojednání věci v přiměřené lhůtě poškozená osoba. Nelze však obecně uzavřít, od jaké částky by bylo možno považovat řízení za důležitá pro jeho účastníky, neboť to závisí na konkrétních okolnostech případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 244/2011; rozhodnutí v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na internetových stránkách www.nsoud.cz .). Při posuzování významu předmětu řízení pro poškozeného je naopak možno přihlédnout k dalším okolnostem posuzované věci, např. zda se jednalo o pohledávky postoupené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3908/2009), a za jakých okolností se žalobce snažil svoji pohledávku uspokojit, když z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná společnost byla od roku 1998 v likvidaci, a žalobce se svoje pohledávky snažil uspokojit od roku 2000.
Pokud odvolací soud dospěl po zvážení všech okolností případu k závěru, že významu předmětu všech tří řízení pro žalobce odpovídá částka ve výši 58.750,- Kč, nepředstavuje v dané otázce jiné řešení, které by přiznávalo rozsudku odvolacího soudu zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., když v zásadě odpovídá judikatuře dovolacího soudu, od níž nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat.
Dovolací soud proto z uvedených důvodů dovolání podle §243b odst. 5, ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. března 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu