ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3235.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 3235/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona v právní věci péče o nezletilé děti J. , a J. , N. , zastoupené Městským úřadem v České Lípě jako kolizním opatrovníkem, dětí H. N., zastoupené Mgr. Petrou Krnošovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Pátova 777, a J. N., zastoupeného JUDr. Janou Zejdovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Železničářská 2695, o úpravu práv a povinností k nezletilým dětem, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 21 P 53/2009, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. března 2011, č.j. 73 Co 450/2010-166, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. července 2010, č.j. 21 P 53/2009-151, rozhodl, že „Řízení o návrhu na úpravu rodičovské zodpovědnosti k nezl. dětem J. a J., oba N., na dobu od 1. 8. 2007 do 30. 6. 2008, se zastavuje.“ (výrok I.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně tak rozhodl poté, co jeho předchozí usnesení ze dne 26. března 2009, č.j. 21 P 53/2009-54, o zastavení řízení pro překážku věci rozsouzené, bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. května 2009, č.j. 59 Co 12/2009-66, zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Krajský soud své kasační rozhodnutí mj. odůvodnil tím, že požadovala-li matka v prvním řízení uhradit výživné od 1. července 2007, nebyl soud tímto datem vázán, sám mohl stanovit výživné zpětně. Pokud soud o výživném v rozsahu požadovaném matkou v návrhu ze dne 17. 9. 2007 nerozhodl, nelze z toho dovodit, že schválená dohoda o výživném za dobu před rozvodem pokrývá období předpokládané ustanovením §98 odst. 1 zák. o rod., tj. tři roky zpětně před podáním návrhu. Soud nebyl v původním řízení vázán návrhem matky, a proto nebylo možno konstatovat, že schválenou dohodou bylo rozhodnuto o úpravě poměrů v období předcházejícím červenci 2008. Rodiči uzavřená a soudem schválená dohoda se nevztahuje na období předcházející červenci 2008 a rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. srpna 2008, č.j. 0 Nc 727/2007-45, nepředstavuje překážku věci rozsouzené pro období předcházející červenci 2008.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí však uvedl, že při schválení dohody o výkonu rodičovské zodpovědnosti k nezletilým dětem rozsudkem ze dne 4. července 2008, č.j. 0 Nc 727/2007-45, došlo k pochybení, avšak vzhledem k tomu, že uvedené rozhodnutí nabylo právní moci již dne 15. července 2008, není přípustné, aby soud v dalším řízení upravoval poměry mezi účastníky v období předcházejícím cit. pravomocnému rozhodnutí. V opačném případě by fakticky došlo ke změně již pravomocného rozhodnutí. Soud dále konstatoval, že uvedené (předcházející) rozhodnutí nelze napravit nezákonným rozhodnutím a znovu věc projednat, neboť je třeba respektovat zásadu přezkoumávání poměrů ve věcech péče o nezletilé děti z úřední povinnosti tři roky zpětně od podání návrhu. Není tedy přípustná jakákoli změna pravomocného rozhodnutí.
K odvolání matky Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud konstatoval, že se od právního názoru, který zaujal v předmětném kasačním usnesení, odchyluje. Uvedl mj., že rozhodnutí o schválení dohody rodičů musí být podloženo náležitým zjištěním skutečného stavu věci, přičemž uzavřená dohoda nesmí odporovat zákonem stanoveným kritériím pro rozhodování o výchově a výživě nezletilých dětí. V daném případě povinností soudu před vydáním rozsudku ze dne 4. července 2008, č.j. 0 Nc 727/2007-45, bylo zjistit výchovné předpoklady rodičů, jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry, a zjistit, kdy povinný rodič přestal k nezletilým dětem plnit dobrovolně výživné, resp. je plnil v omezené míře, a to ta období nejdéle tři roky zpětně od podání návrhu. Odvolací soud uzavřel, že schválil-li soud dohodu rodičů, zároveň vyjádřil, že dohoda byla uzavřena v souladu se zákonnými kritérii pro rozhodování o výchově a výživě nezletilých dětí včetně §98 odst. 1 zák. o rod. Z tohoto důvodu je o období tří let ode dne podání návrhu matky (dne 17. září 2007) rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 4. července 2008, č.j. 0 Nc 727/2007-45, již pravomocně rozhodnuto, přičemž tento rozsudek představuje ve vztahu k návrhu matky ze dne 16. března 2009 překážku věci pravomocně rozhodnuté. Závěry soudu prvního stupně, který zastavil řízení pro nesplnění podmínek řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §159a odst. 5 o. s. ř., jsou proto správné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala matka (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka polemizuje s právním názorem odvolacího soudu (obou soudů). Zdůrazňuje, že samotná dohoda rodičů o výchově a výživě, schválená soudem prvního stupně dne 4. července 2008, vymezené období (před 1. července 2007) nijak neřeší. Rodiče nezletilých dětí se na výchově a výživném pro období od 1. srpna 2007 do 30. června 2008 nikterak nedohodli a ani při ústním jednáním před soudem prvního stupně nebylo prohlášeno, že by výživné za uvedené období bylo uhrazeno. Soud prvního stupně se v řízení o úpravu výchovy a výživy nezletilých dětí nezajímal a nezkoumal, jakým způsobem byla plněna rodičovská zodpovědnost, kdo o děti pečoval a zda bylo v době předchozí řádně placeno výživné. Rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť soudem schválenou předmětnou dohodu rodičů o výchově a výživě nezletilých dětí, nelze považovat za překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k nároku na platbu výživného pro nezletilé děti za období od 1. srpna 2007 do 30. června 2008. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, a dále aby zrušil rovněž usnesení soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Otec ve svém písemném vyjádření k dovolání matky, které učinil prostřednictvím své advokátky, se naopak ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu. Zdůraznil, že rodiči uzavřená a soudem schválená dohoda je kompromisním konečným výsledkem podaných protichůdných soudních návrhu rodičů nezletilých dětí. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání matky zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátkou (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání ve smyslu §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Poté zjistil, že dovolání není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dne 17. září 2007 dovolatelka podala u soudu prvního stupně návrh na úpravu rodičovské zodpovědnosti k nezletilým dětem J., a J., N. V návrhu mj. uvedla, že od začátku července (roz. července 2007) rodiče nezletilých dětí spolu nehospodaří a otec nepřispívá na výživu svých synů. Dovolatelka s ohledem na další v návrhu tvrzené skutečnosti navrhla, aby nezletilé děti byly svěřeny do její výchovy a aby otci bylo určeno výživné v navrhovatelkou specifikovaných částkách pro jednotlivé děti, a to s účinností od 1. července 2007.
Soud prvního stupně nejprve rozsudkem ze dne 23. listopadu 2007, č.j. 0 Nc 727/2007-22, upravil práva a povinnosti rodičů k nezletilým dětem, a otci mj. uložil povinnost přispívat na výživu nezletilých dětí ve specifikovaných částkách a to s účinností od 1. srpna 2007, ve vazbě na skutkové zjištění, že rodiče spolu nežijí od 1. srpna 2007.
Uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 14. března 2008, č.j. 0 Nc 114/2008-33, neboť soud prvního stupně se řádně nezabýval, resp. nezjistil v dané věci všechny rozhodné skutečnosti a nevyjasnil sporná stanoviska rodičů.
Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. července 2008, č.j. 0 Nc 727/2007-45, schválil dohodu rodičů o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilým dětem pro dobu před a po rozvodu, podle které se otec mj. „zavazuje přispívat s účinností od 1. 7. 2008 pro nezl. J. 1.000,- Kč měsíčně a pro nezl. J. 2.000,- Kč měsíčně k rukám matky, vždy do 20. dne v měsíci, a to i na dobu po rozvodu.“
Dovolatelka posléze podala soudu prvního stupně (dne 16. března 2009) „Návrh na určení výchovy a výživy a na stanovení výživného pro nezl. děti za dobu od 1. 8. 2007 do 30. 6. 2008“ s argumentací, že „Dohoda rodičů o výchově a výživě uzavřená a soudem schválená dne 4. 7. 2008 pomíjí období od 1. 8. 2007 do 30. 6. 2008. Rodiče se o výživném pro toto období ani o výchově (děti byly fakticky v péči matky) nedohodli, soud o něm nerozhodoval ani nebylo při jednání před soudem prohlášeno, že by výživné za toto období bylo uhrazeno.“
O tomto návrhu matky soud prvního stupně rozhodl vpředu označeným usnesením tak, že řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté zastavil. K odvolání dovolatelky odvolací soud shora cit. usnesením potvrdil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně.
Podle §159a odst. 5 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být tatáž věc v rozsahu závaznosti výroku rozsudku projednávána znovu.
Citované ustanovení vymezuje překážku věci pravomocně rozsouzené (rei iudicatae), která brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. Jde-li o neodstranitelnou překážku řízení, soud řízení zastaví (§104 odst. 1 o.s.ř.). O stejnou věc, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto, se jedná tehdy, týká-li se stejného předmětu řízení a těchže osob (k tomu srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1103). Z hlediska podmínek řízení pro zastavení řízení z důvodu překážky věci rozsouzené není třeba zabývat se s daným případem souvisejícími otázkami hmotného práva. Z tohoto hlediska je podstatná toliko totožnost účastníků řízení a předmětu řízení. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním (návrhovým) petitem (údajem o tom, čeho se žalobce, resp. navrhovatel domáhá) vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, t.j. ze stejného skutku).
V posuzovaném případě je zcela jednoznačné, že soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. července 2008, č.j. 0 Nc 727/2007-45, jímž schválil shora již konstatovanou dohodu rodičů o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilým dětem pro dobu před a po rozvodu, rozhodoval o návrhu, který dovolatelka podala uvedenému soudu dne 17. září 2007. Sama skutečnost, že soud schválil dohodu rodičů, podle které se otec zavázal přispívat na své děti k rukám matky předmětné výživné až od 1. července 2008, nemohla nic změnit na shora vymezeném předmětu řízení, resp. na identitě této věci (k tomu srov. např. podkapitolu Předmět řízení a předmět právní moci v díle Dvořák, B. Právní moci civilních soudních rozhodnutí. Procesní studie. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008, str. 99 a násl.; v této souvislosti je rovněž vhodné připomenout tuto druhou právní větu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2010, sp. zn. Cpjn 204/2008, uveřejněného pod č. 52/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek: „Při rozhodování o změně výše výživného pro nezletilé děti po rozvodu manželství rodičů se pokládá pro zkoumání změny poměrů za rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí o úpravě výživného pro dobu po rozvodu podle §26 zákona o rodině . “ ).
Z uvedeného je zřejmé, že právní názor, který odvolací soud zaujal (v odůvodnění) svého rozhodnutí, je správný a lze na něj pro stručnost zcela odkázat.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. a) věty před středníkem, neboť v dané věci okolnosti případu přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení neodůvodňovaly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. května 2012
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu