ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3599.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 3599/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně J. S. , proti žalovaným 1) Městu Valašské Meziříčí , se sídlem Valašské Meziříčí, Náměstí 7, identifikační číslo osoby 00304387 a 2) Nemocnici Valašské Meziříčí , a.s., se sídlem Valašské Meziříčí, U Nemocnice čp. 980, identifikační číslo osoby 26822105, oběma zastoupeným JUDr. Bohumilem Sadílkem, advokátem se sídlem Valašské Meziříčí, Sokolská 1268, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 122/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2011, č. j. 1 Co 136/2011-188, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. června 2011, č.j. 1 Co 136/2011-188, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. května 2011, č.j. 23 C 122/2008-173, kterým krajský soud podle ustanovení §208 odst. 1 o.s.ř. odmítl (opětovné) opožděné odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. září 2010, č.j. 23 C 122/2008-135. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. tu není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srovnej usnesení dovolacího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 61/1998, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88). Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §239 odst. 3 o.s.ř., jelikož podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba (příp. jiný návrh na zahájení řízení), a nikoli odmítl-li soud prvního stupně odvolání pro opožděnost podle §208 odst. 1 o.s.ř. (jako v posuzovaném případě). Obdobné závěry zaujal dovolací soud již ve svém usnesení ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 41/2003).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu