ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3667.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 3667/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 94/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2012, č. j. 17 Co 603/2011-20, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 11. 2011, č. j. 22 C 94/2011-6, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. 3. 2012, č. j. 22 C 94/2011-14, jímž soud prvního stupně zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro předmětné řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém namítá, že jej činnost státní moci cíleně poškozuje.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až
§239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání žalobce přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce, však usnesením ve věci samé není. Ustanovení §238, §238a a §239
o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů (viz shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2005, pod číslem 72, veřejnosti dostupné také na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz).
Dovolání žalobce proti napadenému usnesení tedy Nejvyšší soud odmítl podle
§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. Nejvyšší soud - z důvodu nepřípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu – nevedl žalobce k odstranění vad dovolání a podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení, a to s ohledem na ustanovení §241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř. Podle posledně zmiňovaného ustanovení totiž není-li splněna podmínka uvedená v §241 (povinné zastoupení, pozn. Nejvyššího soudu), postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů řízení právo.
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 19. prosince 2012
JUDr. František Ištvánek,v. r.
předseda senátu