ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.4121.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 4121/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce A. N. , zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Puškinova 5, proti žalovanému A. K., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 95/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2009, č. j. 1 Co 234/2008-47, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2009, č. j. 1 Co 234/2008-47, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2008, č.j. 24 C 95/2005-40, se zrušují , a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. května 2008, č.j. 24 C 95/2005-40, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalobu žalobce podanou v označené věci s odůvodněním, že neobsahovala náležitosti podle §79 odst. 1, o. s. ř. a žalobce, i když byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 24 C 95/2005-37, vyzván podle §43 odst.1 o.s.ř. k opravě vad žaloby ve lhůtě třiceti dnů a byl poučen, jak mají být tyto vady odstraněny, jakož i o procesních následcích, že tak neučiní, však vady podání neodstranil. Soud prvního stupně též rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. ledna 2009, č. j. 1 Co 234/2008-47, usnesení Krajského soudu v Brně podle §219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že žalobce, ač byl vyzván k odstranění vad žaloby a poučen, jakým způsobem má vady žaloby odstranit, ve stanovené lhůtě v intencích výzvy soudu všechny vady neodstranil. Vrchní soud konstatoval, že žalobce v odvolání sice uvedl, jakého plnění se domáhá ve vztahu ke každému ze žalovaných, avšak vylíčení rozhodujících skutečností, na jejichž základě uplatňuje své nároky, je zcela obecné, nekonkrétní a neurčité. Svoje rozhodnutí velmi podrobně a pečlivě zdůvodnil, přičemž se v zásadě ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že předmětná žaloba je neprojednatelná pro relativní manko rozhodujících skutečností vymezujících protiprávní zásah (resp. zásahy) a pro nedostatek údajů o tom, jaké následky mělo jednání žalovaného pro žalobce a k jaké újmě na jeho straně došlo, jakým způsobem byla ve značné míře snížena jeho důstojnost a vážnost ve společnosti a z jakého důvodu se (mu) nejeví přiměřeným zadostiučinění v nepeněžité újmě. Odvolací soud mimo jiné poukázal na skutečnost, že k řádnému vymezení skutku slouží nejen vymezení obsahové a teritoriální, ale je nezbytné takové skutky vymezit i časově, případně i za pomoci jiných údajů, které k individualizaci skutku přispívají. To však žalobce podle odvolacího soudu přes řádné procesní poučení neučinil. Dovodil proto, že pro nedostatek žaloby spočívající v neúplném vymezení tvrzených zásahů, jichž se měl dopustit žalovaný, a pro částečný deficit petitu, je žaloba v celém rozsahu neprojednatelná.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupci žalobce dne 3. února 2009 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 31. března 2009 včasné dovolání, jehož přípustnost dokládá odkazem na ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. a má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Nesouhlasí s tvrzením odvolacího soudu, že je třeba jako nekonkrétní posuzovat žalobní petit, ve kterém žádá po žalovaném omluvu a není ani srozuměn se závěrem, že (z žaloby) není patrno, co má být obsahem požadované omluvy. Ve vztahu ke konstatování odvolacího soudu, že zásah žalovaného není v žalobě vymezen časově, dovolatel připomíná, že slovní útoky žalovaného byly permanentní, opakované, a to v průběhu několika let. Dovolatel proto navrhl, aby napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud přihlédl k ustanovení čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 30. června 2009. Dále konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst.1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými a formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) poté usnesení Vrchního soudu v Olomouci přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom nejen vázán rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení §43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 větu druhou o.s.ř.).
Potvrdil-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, činí tak pro absenci vylíčení rozhodujících skutečností, které slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce. Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu §79 odst. 1 o.s.ř. se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Z obsahu žaloby podle názoru dovolacího soudu vyplývá, že ve své podstatě je oproti závěrům soudů obou stupňů projednatelná, když s dovolatelem je třeba souhlasit, že má postihovat tvrzené relativně dlouhé, údajně několik let opakované jednání, takže požadavek dalšího časového upřesnění skutku se může jevit jako příliš rigorózní. Tato okolnost spočívající v tvrzené dlouhodobosti údajných zásahů proti právu žalobce na ochranu osobnosti pak s sebou nese (resp. může nést) potencionální fakt citelného zásahu osobnostní sféry fyzické osoby, kterou by bylo na místě posoudit optikou zásady, že o snížení důstojnosti a vážnosti postižené fyzické osoby ve společnosti ve značné míře půjde v těch případech, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze dovodit, že by nastalou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba, nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby.
S ohledem na uvedené skutečnosti má proto dovolací soud za to, že dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci nelze v uvedených výrocích pokládat za správné. Nejvyšší soud České republiky proto toto rozhodnutí, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, zrušil. Protože tytéž důvody platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto usnesení a věc byla vrácena posledně zmíněnému soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu