ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.4383.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 4383/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. M. Š. , zastoupeného JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2b, proti žalované České republice – Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu , se sídlem v Praze 8, Pod Sídlištěm 9/1800, o zaplacení částky 120.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 438/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2011, č. j. 55 Co 261/2011-89, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 9. 2011, č. j. 55 Co 261/2011-89, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 120.000,- Kč s příslušenstvím, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal odškodnění nemajetkové újmy za porušení povinnosti Českého úřadu zeměměřického a katastrálního učinit úkon v přiměřené lhůtě.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Dne 26. 4. 2007 bylo katastrálnímu úřadu doručeno oznámení soudního exekutora MUDr. M. U. o skončení exekuce ve věci oprávněného Palírna U zeleného stromu – Starorežná Prostějov, k. s. proti povinnému Ing. M. Š. Poznámka o zahájeném exekučním řízení byla vyznačena u nemovitostí žalobce v k. ú. S. a v k. ú. H. P. Poznámka však byla vymazána jen u nemovitostí v k. ú. S., u nemovitostí v k. ú. H. P. byla vymazána až dodatečně dne 11. 9. 2008, na základě urgence žalobce ze dne 26. 8. 2008. Dále byly k nemovitostem žalobce v k. ú. H. P. zřízeny dvě soudcovská zástavní práva ve prospěch oprávněné Pražské správy sociálního zabezpečení, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 9. 2004, č. j. 26 E 58/2004-5, a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 4. 2004, č. j. 56 E 16/2004. Dne 26. 3. 2008 bylo katastrálnímu úřadu doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 56 E 16/2004-28, kterým byl zcela zastaven výkon rozhodnutí. Katastrální úřad provedl výmaz tohoto soudcovského zástavního práva dne 27. 5. 2008. K výmazu druhého soudcovského zástavního práva došlo až v průběhu kompenzačního řízení.
Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobce ve vyjádření uvedla, že poznámka o skončení exekuce byla vymazána nesprávně jenom u nemovitostí v k. ú. S., a u nemovitostí v k. ú. H. P. dodatečně na základě urgence žalobce, katastrální úřad tak pochybil, pokud výmaz poznámek provedl až po třicetidenní lhůtě. Neshledala však, že by nesprávný úřední postup katastrálního úřadu žalobce nemajetkově poškodil takovým způsobem, aby to odůvodňovalo nárok na peněžité zadostiučinění.
Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně shledal nesprávný úřední postup Českého úřadu zeměměřického a katastrálního spočívající v porušení povinnosti vymazat poznámku o exekučním řízení a záznam o soudcovském zástavním právu v zákonem stanovené lhůtě. Odvolací soud uvedl, že nemajetková újma způsobená nesprávným úředním postupem ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se dle judikatury vyšších soudů v zásadě neprokazuje, a není-li vyvrácena, anebo nepostačuje-li k její náhradě konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. V daném případě se však žalované prokázáním existence dalšího soudcovského zástavního práva, které v rozhodném období vázlo na předmětné nemovitosti (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 26 E 58/2004-5), podařilo vyvrátit tvrzení žalobce, že mu v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem katastrálního úřadu vznikla tvrzená nemajetková újma. Právní postavení žalobce by totiž vzhledem k existenci tohoto dalšího soudcovského zástavního práva zůstalo stejné i v případě, že by k předmětnému nesprávnému úřednímu postupu katastrální úřadu nedošlo.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ke skutkovým okolnostem případu žalobce uvedl, že všechny své dluhy uhradil v roce 2007, a dne 25. 1. 2008 obdržel od Pražské správy sociálního zabezpečení potvrzení, že ničeho nedluží. I v případě výmazu posledního zástavního práva došlo k jednoznačným průtahům, byť žalobce není schopen zjistit, u jaké organizační složky státu konkrétně k průtahům došlo. Argumentaci žalobce, že i v případě výmazu posledního zástavního práva došlo k průtahům, odvolací soud odmítl s poukazem na neúplnou apelaci odvolacího řízení. Soud prvního stupně k tomuto nevedl žádné dokazování, a uvedený nedostatek neodstranil ani odvolací soud. Žalobce má za to, že liberačním důvodem žalované pro odmítnutí odškodnění nemůže být existence dalšího nesprávného úředního postupu žalované zasahující žalobce. Otázku zásadního právního významu vymezuje dovolatel tak, zda je důvodem pro odepření náhrady za nemajetkovou újmu s odkazem na to, že nemajetková újma nevznikla, skutečnost, že žalobce postihuje další jednání žalované, které je rovněž nesprávným úředním postupem. Navrhl rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce uvedla, že žalobce neprokázal vznik nemajetkové újmy ani příčinnou souvislost mezi tvrzenou újmou a nesprávným postupem žalované. Při jednání před soudem prvního stupně dne 6. 1. 2011 předložila kopii usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 9. 2004, č. j. 26 E 58/2004, na základě kterého bylo k nemovitostem žalobce zapsáno druhé soudcovské zástavní právo. Zástupce žalobce se k předložené listině nevyjádřil. Výmaz tohoto práva byl proveden dne 11. 2. 2009 na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 11. 2008, pravomocného ke dni 18. 12. 2008, listina byla katastrálnímu úřadu doručena dne 8. 1. 2009. Nelze proto přisvědčit tvrzení žalobce, že i v případě tohoto výmazu došlo na straně žalované k jednoznačným průtahům. Žalobcem položená otázka proto neodpovídá skutečnosti. Právní postavení žalobce by vzhledem k existenci tohoto dalšího soudcovského zástavního práva zůstalo stejné i v případě, že by k nesprávnému úřednímu postupu žalované nedošlo. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně významné (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolání není přípustné, neboť dovolatelem vymezenou otázku nelze považovat za zásadně právně významnou.
Dovolatel po obsahové stránce napadl potvrzující výrok I. rozsudku odvolacího soudu, a prostřednictvím dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. se snažil vyvrátit závěr odvolacího soudu o tom, že žalované se podařilo vyvrátit tvrzení žalobce, že mu v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem katastrálního úřadu vznikla nemajetková újma.
Nejvyšší soud ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod R 58/2011, pod třetí právní větou uvedl, že nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu §13 odst. 1 věty třetí a §22 odst. 1 věty třetí zákona je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. Z uvedeného závěru zjevně vycházel i odvolací soud, když uzavřel, že žalované se podařilo vyvrátit tvrzení žalobce, že mu v příčinné souvislosti s předmětným nesprávným úředním postupem katastrálního úřadu vznikla tvrzená nemajetková újma.
V daném případě se žalobce domáhal odškodnění za nesprávný úřední postup katastrálního úřadu při výmazu záznamu soudcovského zástavního práva a výmazu poznámky o exekučním řízení. O zápisu či výmazu poznámky či záznamu se nevede správní řízení, na rozdíl od řízení o povolení vkladu, jak vyplývá ze zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Lhůty pro vyznačování změn údajů katastru v katastrálním operátu pak blíže upravuje tzv. katastrální vyhláška č. 26/2007 Sb., která stanoví v §51 odst. 1 písm. b) lhůtu pro vyznačení změny 30 dnů od doručení listiny, která je podkladem pro záznam nebo poznámku. Žalobce tedy po právní stránce požadoval odškodnění nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v souvislosti s porušením povinnosti katastrálního úřadu učinit úkon v zákonem stanovené lhůtě ve smyslu §13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk).
Vyvratitelná právní domněnka vzniku nemajetkové újmy se uplatní pouze v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, v případě jinak založeného nesprávného úředního postupu se však plně uplatní procesní povinnosti žalobce, který musí tvrdit a v případě procesní potřeby prokázat, že mu v důsledku nesprávného úředního postupu újma vznikla. Vyloučil-li odvolací soud procesně korektním způsobem (viz závěr o důsledcích neúplné apelace) prokázání naplnění odpovědnostních předpokladů žalované, zejména ve vztahu k vyvrácení příčinné souvislosti mezi postupem katastru a domnělou újmou pro logický závěr o důsledcích zápisu dalšího soudcovského zástavního práva, který žalobce v žalobě a v řízení před soudem prvního stupně nevylíčil, dospěl ke skutkovému závěru, jenž dovolatel relevantně v dovolacím řízení napadnout nemůže. Skutečnost, že žalobci se vznik nemajetkové újmy v souvislostech tvrzených v žalobě prokázat nepodařilo, nemohla být zpochybněna ani otázkou, již žalobce v dovolání formuloval, a která tudíž nemohla mít pro rozhodnutí o věci určující význam.
Dovolací soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2012
JUDr. František I š t v á n e k, v. r.
předseda senátu