ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.4420.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 4420/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce J. C. , zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem v Třinci, 1. máje 398, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zaplacení částky 2.656.018,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 41 C 304/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2011, č. j. 8 Co 229/2011 - 102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 11. 2. 2011, č. j. 41 C 304/2009 - 72, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody ve výši 5.200,- Kč (náklady právního zastoupení) a 31.873,50 Kč (cestovné), jakož i na náhradu nemajetkové újmy ve výši 2.616.345,- Kč, jež měly být žalobci způsobeny nezákonným platebním výměrem, vydaným dne 21. 1. 2008 Celním úřadem Frýdek – Místek (dále jen „nezákonné rozhodnutí“). V rozsahu povinnosti žalované nahradit žalobci škodu do částky 4.200,- Kč byl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen a samostatně nabyl právní moci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Ohledně samostatných nároků na náhradu škody ve výši 5.200,- Kč a 31.873,50 Kč není dovolání bez dalšího přípustné (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může v rozsahu nároku na náhradu nemajetkové újmy být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Otázka existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem nemajetkové újmy je otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost (nezákonné rozhodnutí) a vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck). Námitky žalobce zpochybňující závěr odvolacího soudu o neprokázání dané příčinné souvislosti jsou tedy námitkami proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.), k nimž nemohl dovolací soud při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnout (srov. §237 odst. 3 o. s. ř. a shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130, veřejnosti dostupné také na http://nalus.usoud.cz/ ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. června 2012
JUDr. František I š t v á n e k, v. r.
předseda senátu