ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.4428.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 4428/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně Mgr. D. G. , zastoupené obecným zmocněncem Ing. V. G., bytem tamtéž a dále zastoupené advokátem JUDr. Petrem Crhou, se sídlem v Mostě, Obchodní 41, s pobočkou v Břeclavi, náměstí T.G. Masaryka 2957/9A, proti žalovanému M. J. , o ochraně osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp.zn. 24 C 27/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. listopadu 2010, č.j. 1 Co 211/2010 – 92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. června 2010, č.j. 24 C 27/2007 – 50, zamítl žalobu o zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč (výrok I) a zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozhodl dne 10. listopadu 2010, č.j. 1 Co 212/2010-92 tak, že potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně (výrok I) a dále stanovil, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.442,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne 28. února 2011, doplněné o podání ze dne 28. března 2011, dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přičemž jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu projednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 10. listopadu 2010, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1. 7. 2009).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (ve znění účinném po 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžité částce nepřevyšující 50.000,- Kč (bylo-li požadováno právě 50.000,- Kč za přiměřené zadostiučinění). Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jež se řídí podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tak s ohledem na ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. nemůže být dána.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatelka nemá na náhradu těchto nákladů nárok, zatímco ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu