ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.639.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 639/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce V. M., zastoupeného JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2b, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 250.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 66/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2011, č. j. 28 Co 384/2011 - 74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil, v rozsahu napadeném odvoláním, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 4. 2011, č. j. 22 C 66/2010 - 53, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy ve výši 250.000,- Kč. Tu měl žalobce utrpět v důsledku svého trestního stíhání, jež skončilo zproštěním obžaloby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V otázce promlčení nároku žalobce nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., když zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011, dostupný veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), od níž nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat. Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1029/2008, uveřejněný pod č. 20/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, není v této věci použitelný, neboť se týká nároku na náhradu škody, nikoli nemajetkové újmy, a v důsledku toho vychází z jiné doby, ve které se poškozený o vzniku škody, resp. nemajetkové újmy dozvěděl.
Promlčecí lhůta stanovená v §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zák. č. 160/2006 Sb., je lhůtou hmotněprávní, a proto její zmeškání, na rozdíl od lhůt procesněprávních, nemůže soud prominout.
Pokud se snad žalobce mínil dovolat rozporu žalovanou vznesené námitky promlčení jeho nároku s dobrými mravy, nemohl Nejvyšší soud přehlédnout, že s tvrzením důvodů, pro které by mělo být „nepatrné zmeškání promlčecí lhůty prominuto“, přichází nepřípustně až ve svém dovolání (§241a odst. 4 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. června 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu