ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.671.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 671/2012-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce Ing. M. L., zastoupeného JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 11, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 270.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 82/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2011, č. j. 15 Co 314/2010 – 64, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 4. 2010, č. j. 20 C 82/2009 - 38, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 270.000,- Kč s příslušenstvím, jež měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem v jeho trestní věci, projednávané u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 53 T 3/2002 (dále jen „původní řízení“), spočívajícím v nepřiměřené délce řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Pokud vyšel odvolací soud ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2008, č. j. 6 To 96/2007 – 10530, byl mimo jiné žalobci uložený trest odnětí svobody v trvání devíti roků snížen o jeden rok z důvodu nepřiměřené délky trestního stíhání žalobce a žalobce v dovolání namítá, že ke snížení trestu došlo z důvodu významné změny „právní kvalifikace ve prospěch obžalovaného, tj. zproštění a snížení škody o 51,5 mil. Kč“, jde o námitku proti skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil. K takové námitce, představující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., nelze v souladu s §237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Posouzení žalobcova nároku z hlediska dřívějšího odškodnění utrpěné újmy v důsledku nepřiměřené délky trestního stíhání jinak, tj. ve formě snížení uloženého trestu, pak odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. část V. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2640/2010, jež jsou veřejnosti dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. dubna 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu