ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.879.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 879/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce B. K. , zastoupeného JUDr. Martinem Alešem, advokátem se sídlem v Plzni, Houškova 30, proti žalovaným 1) T. Z. , a 2) P. Z. , oběma zastoupenými Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2 Vinohradská 32, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 4 C 220/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. června 2010, č.j. 30 Co 70/2010-88, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.700,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Stanislava Němce, advokáta se sídlem v Praze 2 Vinohradská 32.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 8. dubna 2009, č. j. 4 C 220/2008-58, kterým byla zamítnuta žaloba na vyklizení v rozsudku blíže označených nemovitostí, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení [výrok I.], a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení [výrok II.], podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a jež nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz , a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 5042].
Dovolatel ve svém dovolání neformuloval (žádnou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedl ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu.
Pokud dovolatel namítá, že soudy posoudily absolutní neplatnost předmětné kupní smlouvy uzavřené mezi povinným a žalobcem dne 30. 8. 2004 podle ustanovení §44 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, platného ke dni uzavření smlouvy, a nikoliv podle ustanovení §44a exekučního řádu ve znění zákona č. 286/2009 Sb., platného v době rozhodování odvolacího soudu, je dovolatelova námitka neopodstatněná. Právní posouzení odvolacím soudem zpochybňované dovolatelem je v souladu s užitím přechodného ustanovení (Čl. II. odst. 1) exekučního řádu, které v našem procesním právu stanoví tradiční tzv. nepravou zpětnou účinnost nové úpravy, která je zcela jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové potíže. V podstatě to znamená, že účinky, které určitému procesnímu úkonu (v daném případě podle exekučního řádu) přisuzuje až nová úprava, nastanou jen za předpokladu, že úkon byl učiněn za účinnosti úpravy nové. Proto ani z tohoto hlediska nelze shledat, že by se jednalo o otázku zásadního právního významu, jak správně uvádějí ve svém vyjádření k dovolání žalovaní.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, je žalobce povinen ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o .s. ř. nahradit žalovaným náklady, které v dovolacím řízení vynaložili.
V dovolacím řízení vznikly žalovaným náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 1.950,- Kč (srov. §7 písm. d), §10 odst. 3, §14, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), vše zvýšené o 20 % DPH v částce 450,- Kč (srov. §137 odst. 3 o .s. ř. a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů). Celkovou částku 2.700,- Kč je žalobce povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta, který žalované v dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. ledna 2012
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu