ECLI:CZ:NS:2012:30.ND.121.2012.1
sp. zn. 30 Nd 121/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně: I. S. , zastoupené JUDr. Kateřinou Skálovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Bezručova 7, proti žalované: České republice – Ministerstvu spravedlnosti České republiky , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, o 1.655.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 30 C 87/2010, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 30 C 87/2010 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jihlavě .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) návrh žalobkyně, aby věc vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 30 C 87/2010, byla přikázána Okresnímu soudu v Jihlavě.
Žalobkyně svůj návrh ze dne 13. 3. 2011 na delegaci vhodnou, odůvodnila tím, že předmětem žaloby je fakticky nárok na odškodnění, který je přímo odvozován od nemovitosti, která se nalézá v působnosti Okresního soudu v Jihlavě. Žalobkyně uvádí, že je stará a nemohoucí, navíc eventuální svědci bydlí v blízkosti nemovitosti. V odůvodnění svého návrhu dále zdůraznila, že považuje za nesprávný úsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 o vyčlenění věci (původně vedené pod sp. zn. 30 C 178/2008) k oddělenému projednání (pod sp. zn. 30 C 87/2010; usnesením ze dne 15. 8. 2010, č.j. 30 C 878/2010-3 pak Obvodní soudu pro Prahu 1 vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2), neboť se dle jejího názoru jedná o posouzení jednoho řízení u správního orgánu a posouzení rozhodování o opravných prostředcích. Jde o nevhodný a nehospodárný postup, když za situace, kdy má o jedné a téže věci na sebe navazující a prolínající se, rozhodovat vždy jiný místně příslušný soud podle sídla žalovaného.
K návrhu se vyjádřila žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce, když přípisem ze dne 28. 2. 2012 sdělila, že s navrhovaným přikázáním věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nesouhlasí a nevidí žádné relevantní důvody, které by jej měly odůvodňovat. Navrhla, aby návrhu žalobkyně na delegaci věci jinému soudu Nejvyšší soud nevyhověl.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a Okresnímu soudu v Jihlavě, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Jihlavě z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou, i přes žalobkyní namítané okolnosti, splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
V daném případě je místní příslušnost stanovena ustanovením §85 odst. 5 o. s. ř., podle kterého je místně příslušným soudem státu okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, a nelze-li takto místně příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo. Žalobkyně se totiž podanou žalobou vůči žalované domáhá náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem v řízení ohledně vydání jejího restitučního nároku u Okresního soudu v Jihlavě, vedeném pod sp. zn. 5 C 91/2003.
Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V tomto případě žalobkyně svůj návrh na delegaci věci Okresnímu soudu v Jihlavě odůvodňuje především tím, že její případný výslech by byl náročný (vzhledem k jejímu stáří a nemohoucnosti), stejně tak výslech případných svědků, kteří bydlí v blízkosti nemovitosti.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 20 Nd 181/2004 (in www.nsoud.cz ) vyložil, že vzdálenost bydliště účastníka od sídla procesního soudu (včetně jeho nepříznivého zdravotního stavu) sama o sobě přikázání věci soudu jinému neodůvodňuje, jestliže je přiléhavě k dispozici procesní institut dožádání, a účastníku nic nebrání se nechat zastoupit, případně mu může být ustanoven opatrovník.
V poměrech posuzovaného případu lze k tomu dodat, že ani tvrzené okolnosti stran v úvahu přicházejícího dokazování, tj. případného výslechu žalobkyní navržených svědků, kteří bydlí v blízkosti nemovitostí nacházejících se v obvodu Okresního soudu v Jihlavě, „které byly předmětem restituce a jejichž posouzení pro žalovaného nároku je navrhováno k důkazu“ (viz sdělení žalobkyně na č.l. 25 spisu), nelze považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště (pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, příp., že je zde potencionalita dokazování mimo obvod místně příslušného soudu, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že institut delegace věci jinému soudu z důvodu vhodnosti je institutem zcela výjimečným a k takové delegaci by mělo docházet především v případech, kdy by zjevně přispěla k rychlejšímu a hospodárnějšímu řízení. V daném případě však je zjevné, že návrh žalobkyně k tomuto cíli nesměřuje.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Jihlavě z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Jihlavě nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2012
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu