ECLI:CZ:NS:2012:30.ND.163.2012.1
sp. zn. 30 Nd 163/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně České průmyslové zdravotní pojišťovny , se sídlem v Ostravě-Vítkovicích, Jeremenkova 11, identifikační číslo osoby 47672234, proti žalovaným 1) M. K. , a 2) H & D, a. s. , se sídlem v Prostějově, Olomoucká 37, identifikační číslo osoby 60748451, zastoupené JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o zaplacení 1.555.859,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 20 C 781/2011, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 20 C 781/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci .
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) návrh žalované 2), aby věc vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 20 C 781/2011, byla přikázána Okresnímu soudu v Olomouci.
Žalovaná 2) svůj návrh ze dne 3. ledna 2012 na delegaci vhodnou odůvodnila velkou vzdáleností od Okresního soudu v Prachaticích (vzdálenost uvedeného soudu od sídla žalobkyně je 427 km a od sídla žalované 2/ je 317 km), kdy z tohoto důvodu se jeví zajištění účasti účastníků u jednání Okresního soudu v Prachaticích složité a časově náročné. Žalovaný 1) je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, přičemž jeho účast u jednání by byla zajištěna nejprve převozem do Vazební věznice v Českých Budějovicích a teprve poté pak do P., zatímco součástí budovy, kde sídlí Okresní soud v Olomouci, je Vazební věznice Olomouc. Okresní soud v Olomouci je tedy vůči žalobkyni a žalované 2) ve vzdálenosti, která není pro věc překážkou.
K návrhu se vyjádřila žalobkyně, která přípisem ze dne 27. února 2012 sdělila, že návrh na přikázání věci jinému soudu, tj. Okresnímu soudu v Olomouci, neshledává důvodným. Žalobkyně má svého právního zástupce v Praze, tedy ve vzdálenosti od Okresního soudu v Prachaticích 148 km. Taktéž vzdálenost žalovaného 1) k Okresnímu soudu v Prachaticích je bližší. Rovněž právní zástupce žalovaného 2) má sídlo v Praze a může být tedy obsluhován z této pobočky. V neposlední řadě se u Okresního soudu v Prachaticích nachází trestní spis, který žalobkyně navrhla jako důkaz. Navrhla tedy, aby návrhu žalované 2) na delegaci věci jinému soudu Nejvyšší soud nevyhověl.
Žalovaný 1) ve svém vyjádření k návrhu žalované 2) ze dne 27. února 2012 uvedl, že nemá žádných připomínek a s návrhem souhlasí.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu Okresnímu soudu v Prachaticích a Okresnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované 2) na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou, i přes žalovanou 2) namítané okolnosti, splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však především o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaná 2) svůj návrh na delegaci věci Okresnímu soudu v Olomouci odůvodňuje především velkou vzdáleností svého sídla i sídla žalobkyně od Okresního soudu v Prachaticích a jednodušší eskortou žalovaného 1) k jednání u Okresního soudu v Olomouci.
Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště (sídlo) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem svého sídla a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Navíc právní zástupci žalované 2) i žalobkyně mají sídlo v Praze, tedy ve vzdálenosti bližší od Okresního soudu v Prachaticích než od Okresního soudu v Olomouci.
Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že institut delegace věci jinému soudu z důvodu vhodnosti je institutem zcela výjimečným a k takové delegaci by mělo docházet především v případech, kdy by zjevně přispěla k rychlejšímu a hospodárnějšímu řízení. V daném případě však je zjevné, že návrh žalované 2) k tomuto cíli nesměřuje.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Olomouci nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3. července 2012
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu