ECLI:CZ:NS:2012:30.ND.241.2012.1
sp. zn. 30 Nd 241/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci oprávněné TPK, spol. s r.o. , se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 2714/28, identifikační číslo osoby 44965117, zastoupené JUDr. Karlem Čermákem, advokátem se sídlem v Praze – Smíchov, Elišky Peškové 735/15, proti povinnému Arla Foods amba , se sídlem v Dánsku, 8260 Viby J, Skanderborgvej 277, o výkon rozhodnutí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Nc 1390/2010, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Nc 1390/2010, se přikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
Odůvodnění:
Oprávněná podala dne 21.10.2010 k Městskému soudu v Praze návrh na soudní výkon rozhodnutí proti povinnému k nepeněžitému plnění ukládáním pokut podle §351 o. s. ř. na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2010, č. j. 3 Cmo 330/2009-160.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2010, č. j. 2 Nc 3190/2010-13, řízení zastavil s tím, že v daném případě nemůže být rozhodnutí v České republice vykonáno, neboť povinný nemá v České republice obecný soud ani žádný majetek.
K odvolání oprávněné Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 5. 2011, č. j. 3 Cmo 16/2011-22, změnil napadené usnesení Městského soudu v Praze ve věci samé tak, že se řízení nezastavuje, neboť z vlastního vykonatelného rozhodnutí i z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že povinný je vlastníkem řady ochranných známek, a to i ochranných známek národních, jak plyne z veřejně přístupného rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví České republiky. Za majetek ve smyslu ustanovení §252 odst. 2 o. s. ř. je pak třeba považovat vedle věcí movitých a nemovitých i jiná majetková práva, příslušným k řízení ve věci a k provedení výkonu rozhodnutí tedy bude soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
V usnesení ze dne 11. 1. 2012, č. j. Ncp 1929/2011-29, pak Vrchní soud v Praze určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou dle ustanovení §9 odst. 1 o. s. ř. v prvním stupni příslušné okresní soudy, a věc po právní moci rozhodnutí postoupil k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
Obvodní soud pro Prahu 6 v usnesení ze dne 25. 5. 2012, č. j. 34 E 32/2012-33, vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť nelze zjistit, kde jsou výrobky ve vlastnictví povinné uskladněny a majetek ve formě nehmotného statku (národní ochranné známky) nelze lokalizovat.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Z ustanovení §252 odst. 2 věty první o. s. ř. vyplývá, že nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů, k jejímuž projednání jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, neboť se jedná o výkon rozhodnutí ukládáním pokut povinnému. Přitom je zřejmé, že majetek povinného nelze místně přesně lokalizovat. Movitý majetek ve formě výrobků distribuuje povinný do různých obchodních řetězců po celé České republice, aniž by byl zjištěn sklad výrobků, a národní ochranné známky požívají ochrany na území celé České republiky.
Protože jsou splněny předpoklady stanovené v ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, rozhodl Nejvyšší soud tak, že místně příslušným určil soud, v jehož obvodu se nachází sídlo Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky, u něhož jsou zapsány národní ochranné známky povinného. Z uvedeného zřejmě vycházel i Vrchní soud v Praze, který určil místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6 v návaznosti na majetek povinného spočívající v národních ochranných známkách.
Nejvyšší soud považuje za účelné, aby v případě, kdy je soudu z obsahu spisu či z jeho úřední činnosti znám majetek povinného spočívající v národní ochranné známce, byla dána místní příslušnost soudu, v jehož obvodu je ochranná známka zapsána v rejstříku ochranných známek. V daném případě přitom nemohlo být užito kriterium soudu, u něhož bylo řízení o výkon rozhodnutí zahájeno, neboť oprávněná podala návrh k věcně nepříslušnému soudu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. srpna 2012
JUDr. František I š t v á n e k, v. r.
předseda senátu