ECLI:CZ:NS:2012:30.ND.242.2012.1
sp. zn. 30 Nd 242/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Simona, v právní věci žalobce PROSPER, s.r.o., IČ 31678289, se sídlem v Humenném, Vaľaškovce, Slovenská republika, proti žalovanému D.t. Josefu Brindzákovi – Stavoexpres Liberec , IČ 10426434, se sídlem v Liberci, Slavíčkova 2, zastoupenému JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem v Liberci 2, Na Poříčí 116/5, o náhradu škody ve výši 159.698,- Kč, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 54/2003, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 54/2003 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Břeclavi.
Odůvodnění:
Žalovaný navrhl, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Břeclavi. Vhodnost delegace spatřuje v tom, že pokud bude věc přikázána tomuto soudu, který je blíže k hranicím S. r., usnadní to snad žalobci osobní účast a odstraní jeho, byť neoprávněné a ničím nepodložené, pochybnosti o soudu či soudci.
Žalobce ve svém vyjádření k tomuto návrhu uvedl, že požaduje splnění několika podmínek ze strany žalovaného a písemnou záruku soudce Okresního soudu v Liberci. V opačném případě trvá na tom, aby ve věci rozhodl Okresní soud v Liberci, ale bez jeho přítomnosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu – Okresnímu soudu v Liberci a Okresnímu soudu v Břeclavi, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. je existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci.
Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případné přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V posuzovaném případě je z obsahu návrhu žalovaného zjevné, že důvodem jeho návrhu na delegaci je sídlo žalobce jako okolnost, která by podle názoru žalovaného měla přispět k usnadnění jeho osobní účasti na jednání soudu.
Z vyjádření žalobce pak vyplývá, že s přikázáním věci Okresnímu soudu v Břeclavi, pokud nebudou v jím uložené lhůtě splněny žalovaným a soudcem Okresního soudu v Liberci konkrétní podmínky, v zásadě nesouhlasí.
Je tedy zřejmé, že žalobce s přikázáním věci Okresnímu soudu v Břeclavi nesouhlasí a ani nelze předpokládat, že by věc mohla být Okresním soudem v Břeclavi projednána hospodárněji a rychleji.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Břeclavi nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. října 2012
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu