ECLI:CZ:NS:2012:30.ND.372.2012.1
sp. zn. 30 Nd 372/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. ve věci oprávněné České republiky – Vězeňské služby České republiky , se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, proti povinnému Ing. P. Ch., o výkon rozhodnutí pro 14.085,- Kč, o námitce povinného na vyloučení soudců Městského soudu v Praze z projednání a rozhodnutí věci, vedené tímto soudem pod sp. zn. 68 Co 83/2012 a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. Nco 100/2012, o odvolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. srpna 2012, č.j. Nco 100/2012-35, takto:
Řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Ve věci o výkon rozhodnutí pro 14.085,- Kč řešené u Obvodního soudu pro Prahu 5, nařídil tento soud usnesením č.j. 54 E 993/2005-3, ze dne 11. října 2005 podle vykonatelného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2003, sp. zn. 1 T 7/02, a rozhodnutí Vězeňské služby ČR, Vazební věznice Praha - Pankrác ze dne 6. října 2003 č.j. VV-2003/715/36601, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 14.085,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. V odvolání proti tomuto usnesení vznesl povinný námitku vyloučení soudců Městského soudu v Praze, kterou na výzvu soudu doplnil a upřesnil ji tak, že směřuje vůči všem soudcům Městského soudu v Praze, a to s ohledem na „každodenně zjišťovanou kriminalitu soudců tohoto soudu“ . Uvedl, že „ani ten soudce, kdo se sám kriminality nezúčastňoval, či neměl z kriminality prospěch, nemůže svobodně, nepředpojatě a nestranně rozhodovat, a to s ohledem na stav u Městského soudu v Praze, interpersonální vztahy na pracovišti, na vztahy kolegiality, nadřízenosti a podřízenosti u soudu apod.“ Povinný dále poukázal i na nezákonnosti obsažené ve spise 1 T 7/02.
K námitce povinného se vyjádřili soudci senátu 68 Co Městského soudu v Praze, kterým byla věc podle rozvrhu práce tohoto soudu přidělena k rozhodnutí a dále soudci senátů 16 Co, 18 Co a 55 Co, tj. senátů zastupujících. Všichni soudci uvedených senátů shodně prohlásili, že k věci a k účastníkům nemají žádný vztah a nejsou ji známy žádné okolnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Vrchní soud ve svém rozhodnutí o odvolání povinného ze dne 6. srpna 2012, č.j. Nco 100/2012-35, rozhodl, že soudci předmětných senátů 68 Co, 16 Co, 18 Co a 55 Co Městského soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 68 Co 83/2012. V odůvodnění svého usnesení uvedl, že existenci pochybností o nepodjatosti každého v námitce označeného soudce je třeba zvažovat z objektivních hledisek a nelze tedy vycházet pouze ze subjektivních pocitů povinného, když jeho námitky pramení jen z jeho paušální představy o stavu soudnictví v ČR a u Městského soudu v Praze zvlášť.
Proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze podal povinný následně odvolání, v němž také vznesl i námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze. Povinný mimo jiné uvedl, že „odvolací soud jeho námitky vůbec neřešil a účelově je obešel, resp. se snažil je bagatelizovat a vydávat za subjektivní názor s pomocí toho, že ignoroval zcela rozhodné skutečnosti a důkazy, napadené rozhodnutí je tedy jak závadné, tak i nepřezkoumatelné a neplatné a soudu/soudům nezbývá, než jej zrušit“ .
Vrchní soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti spolu se spisem a s písemným vyjádřením členů jmenovaných senátů.
Podle §201 o. s. ř. platí, že účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Protože usnesení, jímž vrchní soud rozhodl v intencích §16 odst. 1 o. s. ř. o námitce podjatosti, není rozhodnutím vydaným v prvním stupni, nelze je napadnout odvoláním. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o odvolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, které touto vadou trpí, podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil.
Pro úplnost lze uvést, že nedostatkem funkční příslušnosti by řízení bylo postiženo i v případě, že by podání žalovaného mělo být dovoláním.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Ve shodě s dikcí §16 odst. 1 o. s. ř. bylo ovšem napadené usnesení, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti uvedených soudců Městského soudu v Praze, rozhodnutím nadřízeného vrchního soudu.
Pojem „nadřízený soud”, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud” jej tudíž zaměňovat nelze (srovnej stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. 6. 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy vrchní soud o vyloučení soudců krajského (Městského) soudu (v Praze), není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází. Funkční příslušnost k projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje; řízení by proto muselo být i v tomto případě zastaveno podle §104 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2012
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu