ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.1351.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1351/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce A. K. zastoupeného JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 3, proti žalované STONE TRADE s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Újezd 19/409, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 45793727, zastoupené JUDr. Janem Marešem, advokátem se sídlem v Mnichovicích-Božkově, Na okrouhlíku 76, o zaplacení 139 937 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 81/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2009, č. j. 49 Cm 81/2005-166, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2010, č. j. 1 Cmo 144/2010-213, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2009, č. j. 49 Cm 81/2005-166, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2010, č. j. 1 Cmo 144/2010-213, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Z dovolání žalované se podává, že dovolatelka jím napadla v záhlaví označené rozsudky soudů obou stupňů.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2009, č. j. 49 Cm 81/2005-166, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalované však není přípustné ani proti rozsudku ze dne 16. prosince 2010, č. j. 1 Cmo 144/2010-213, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem (výrok I.), změnil ho ve výroku o nákladech řízení státu (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky – prvním rozsudkem ve věci ze dne 8. března 2006, č. j. 49 Cm 81/2005-44, který Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. dubna 2007, č. j. 1 Cmo 206/2006-76, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a shora označeným druhým rozsudkem ve věci stejně – žalobě vyhověl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (o jehož zrušení uplynutím dne 31. prosince 2012 rozhodl Ústavní soud v nálezu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu se podává, že dovolatelka svými námitkami nevymezuje žádnou otázku zásadního právního významu, která by splňovala kritéria ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. a pro jejíž řešení by Nejvyšší soud mohl dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Spatřuje-li dovolatelka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v otázce oprávněnosti žalobce odstoupit od smlouvy, pak své kritice nepodrobuje to, jak odvolací soud příslušné ustanovení obchodního zákoníku o odstoupení od smlouvy vyložil a aplikoval, nýbrž skutkový základ věci, namítá-li, že předmětnou vadu odstranila, resp. že její plnění vadné nebylo. V tomto směru pak snáší řadu výhrad ke znaleckým posudkům a k hodnocení důkazů soudem včetně námitky, že k některým zjištěným skutečnostem soud nepřihlédl. Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem tak dovolatelka odůvodňuje jiným skutkovým základem (jinou skutkovou verzí), než ze kterého (ze které) vyšel odvolací soud. Tím však ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci v rámci jí uváděného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž míří na dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatelka nemá u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze. To platí rovněž o výhradách dovolatelky, že k určitým skutečnostem (provedení opravy) soud nepřihlédl, což mylně pokládá za vadu řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Za situace, kdy dovolací soud nedovodil z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto (a řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zastaveno), nemá na náhradu nákladů právo a žalobci podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu