ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.1365.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1365/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Českomoravské stavební spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo osoby 49 24 13 97, proti žalovanému J. Š , o zaplacení částky 95.419,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 125 C 37/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. října 2010, č. j. 15 Co 111/2010-58, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 27. října 2009, č. j. 125 C 37/2009-28, zamítl žalobu o zaplacení částky 95.419,- Kč se 7,8% úrokem z prodlení od 1. března 2008 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, podle nichž byla mezi žalobkyní a Z. Š. uzavřena 30. srpna 2001 smlouva o stavebním spoření č. 1099482-1-03 (dále jen „smlouva o stavebním spoření“) a následně dne 28. května 2004 smlouva č. 0343983-0-01 o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ke stavebnímu spoření č. 1099482-1-03 (dále též jen „smlouva o úvěru“), na základě které žalobkyně poskytla Z. Š. jako dlužnici a účastnici stavebního spoření meziúvěr ve výši 150.000,- Kč a po jeho zúčtování úvěr ve výši 88.396,- Kč, a ve které byl žalovaný, manžel Z. Š., uveden jako spoludlužník. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný se nestal smluvní stranou smlouvy o úvěru, byť ji podepsal, neboť ta souvisí se smlouvou o stavebním spoření, jejíž náležitosti stanoví také zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření (dále též jen „zákon o stavebním spoření“). Předpokladem uzavření smlouvy o úvěru ze stavebního spoření je uzavření smlouvy o stavebním spoření mezi jejími účastníky. Smluvní stranou smlouvy o stavebním spoření byla pouze Z. Š., a pouze s ní jako s dlužnicí mohla žalobkyně platně podle ustanovení §5 zákona o stavebním spoření uzavřít smlouvu o úvěru. Žalovaný účastníkem stavebního spoření nebyl, postavení dlužníka ze smlouvy o překlenovacím úvěru proto nenabyl a v této části (tj. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným) je smlouva o úvěru neplatná pro rozpor se zákonem podle ustanovení §39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobkyni vůči žalovanému nevznikl ani nárok z titulu bezdůvodného obohacení, protože žalovanému nebylo vyplaceno žádné plnění ze smlouvy o úvěru - bylo vyplaceno Z. Š.. Závazek žalovaného ze smlouvy o úvěru nezaložilo ani manželství se Z. Š., protože uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a manželkou žalovaného nelze považovat za nakládání se společným majetkem manželů, když na základě smlouvy o úvěru jsou peněžní prostředky teprve nabývány.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a tvrdíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi ní a žalovaným jako spoludlužníkem pro rozpor se zákonem o stavebním spoření podle ustanovení §39 obč. zák. Uvádí, že odvolací soud měl aplikovat ustanovení §511 a násl. obč. zák., příp. §293 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Dle jejího názoru nelze na skutečnosti, že druhý ze solidárně zavázaných dlužníků není účastníkem stavebního spoření, dovodit neplatnost právního úkonu uzavření smlouvy o úvěru ze stavebního spoření pro rozpor se zákonem, neboť zákon o stavebním spoření ani jiný právní předpis neomezuje okruh účastníků smlouvy o úvěru ze stavebního spoření pouze na účastníky smlouvy o stavebním spoření. Přitom považuje za bezvýznamné, zda ke dni podpisu smlouvy o úvěru trvalo manželství, když závazek žalovaného je třeba dovodit přímo z právního úkonu podpisu smlouvy o úvěru, jímž se žalovaný platně zavázal ke splacení poskytnutého úvěru.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření uzavřené dne 28. května 2004 podle ustanovení §497 a násl. obch. zák. a zákona o stavebním spoření, přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení §261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním bez ohledu na povahu účastníků, a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Posouzení věci odvolacím soudem jako nároku ze smlouvy o úvěru nebylo dovoláním zpochybněno. Bylo-li proto rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o jistině ve výši 95.419,- Kč, přičemž k úrokům a úrokům z prodlení, jež jsou příslušenstvím pohledávky (§121 odst. 3 obč. zák.), se z hlediska přípustnosti dovolání nepřihlíží, není dovolání žalobkyně podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. prosince 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu