ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.1491.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1491/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně VIS AVIS Sh. Co. , se sídlem ve Vadu Crisului 75, Bihor, Rumunsko, identifikační číslo osoby RO12114645, zastoupené Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 225, proti žalované MACH DRŮBEŽ a.s. , se sídlem v Litomyšli, Partyzánská 322, PSČ 570 01, identifikační číslo osoby 25981714, zastoupené JUDr. Tomášem Samkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, o 233 848 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 Cm 41/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2010, č. j. 8 Cmo 302/2010-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Jaroslava Zemana.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 3. června 2010, č. j. 44 Cm 41/2009-101, kterým Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích uložil žalované zaplatit žalobkyni 233 848 EUR s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v obou výrocích) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (které bylo zrušeno uplynutím 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Uvádí-li dovolatelka v dovolání, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nijak nespecifikuje, kterou z otázek vymezených svými dovolacími námitkami má na mysli. Nejvyšší soud přitom neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu řešilo takovou či jinou otázku otevírající přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 3 o. s. ř., podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Pokud dovolatelka zpochybňuje hodnocení důkazů o skutečnostech, týkajících se možnosti žalované zajistit za ztížených podmínek nebo dodatečně produkci dohodnutého množství násadových vajec prostřednictvím jiných chovů, míří tím na dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však nemá u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jeho prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.
Dospěl-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že závazek žalované dodat žalobkyni násadová vejce ve sjednaných termínech a množství dle uzavřené kupní smlouvy nezanikl pro tzv. následnou nemožnost plnění, řešil tuto otázku v souladu se soudní judikaturou, založil-li toto posouzení na závěru, že plnění lze uskutečnit za ztížených podmínek až po sjednaném čase (srov. §575 odst. 2 občanského zákoníku). Skutečnost, že opatření Krajské veterinární správy pro Pardubický kraj ze dne 11. července 2007 nebylo v době jeho vydání omezeno na určitou dobu, neznamená, že by z okolností a z jeho povahy nebylo možno usuzovat na jeho dočasnost již v okamžiku výskytu této překážky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2007, sp. zn. 32 Odo 795/2006, na který odkazuje i dovolatelka na podporu svého názoru o zániku svého závazku).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilá založit ani námitka dovolatelky, že její odstoupení od kupní smlouvy měl odvolací soud posoudit z důvodu zmaření účelu smlouvy podle §356 obchodního zákoníku, za který zcela nesprávně považuje „zajištění odbytu násadových vajec produkovaných farmou Netřeby“. Nadto ani ze zjištění soudů neplyne, že by v předmětné kupní smlouvě uzavřené mezi účastnicemi byl vyjádřen její základní účel.
Z pohledu přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. považuje Nejvyšší soud za právně nerozhodnou i námitku dovolatelky, že podle smlouvy měly být podmínkou pro plnění vajec a tím i pro prodlení dovolatelky objednávky kupující (žalobkyně). Je tomu tak proto, že na řešení této otázky odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil a řešit ji ani nemusel, jelikož smluvní pokuta, na niž přiznaly soudy obou stupňů žalobkyni nárok, nebyla podle zjištění soudů v čl. II. bodu 2.2 smlouvy sjednána pro případ prodlení žalované s dodáním žalobkyní objednaných vajec.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1 a 6, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. července 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu