ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.1584.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1584/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Shenko´s s.r.o. , se sídlem v Olomouci, Litovelská 117/6, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 25871978, zastoupené Mgr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Praze 2, V Tůních 1636/1, proti žalované Romance, Společnost pro rozvoj turistiky, egyptská akciová společnost , se sídlem 14, Road 286, New Maadi, Cairo, Egyptská arabská republika, zastoupené Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 57, o náhradu škody a jiné újmy ve výši 218 810,50 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 Cm 16/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. listopadu 2010, č. j. 4 Cmo 212/2010-186, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně Mgr. Anny Větrovské.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 21. května 2010, č. j. 2 Cm 16/2007-141, v napadených odstavcích II., III. a IV. výroku, jimiž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu ohledně částky 210 242,50 Kč, rozhodl o nákladech řízení a o vrácení jistoty žalované (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (které bylo zrušeno uplynutím 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka svými výhradami nevymezuje v dovolání žádnou otázku, pro jejíž řešení by bylo možné považovat napadené rozhodnutí za zásadně právně významné. Pokud dovolatelka zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, činí tak s poukazem na jiný skutkový základ (jinou skutkovou verzi), než ze kterého (ze které) vyšel odvolací soud. Tím však ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž míří na dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však nemá u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jeho prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze. Uvádí-li dovolatelka výslovně, že uplatňuje též dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle něhož lze podat dovolání z důvodu postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, není zřejmé, které ze svých dovolacích námitek pod tento dovolací důvod podřazuje, nehledě k tomu, že i takový dovolací důvod by musel otevírat otázku zásadního právního významu, což ovšem není případ tohoto dovolání.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 26. června 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu