ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.1608.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1608/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce MUDr. P. T. , zastoupeného JUDr. Evou Šaškovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Štítného 1444, proti žalované České pojišťovně a.s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, o 320 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 119/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2010, č. j. 25 Co 139/2010-67, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobce domáhal podanou žalobou vyplacení pojistného plnění z titulu trvalých následků úrazu na základě úrazového pojištění, které sjednal se žalovanou v rámci „Životního pojištění DYNAMIK“.
Obvodní soud pro Prahu 1 mezitímním rozsudkem ze dne 28. ledna 2010, č. j. 30 C 119/2008-49, rozhodl, že návrh žalobce je co do základu důvodný a že o výši uplatněného nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Učinil tak na základě závěru, že nastala pojistná událost dle uzavřené pojistné smlouvy, neboť k výhřezu meziobratlové ploténky bederní páteře nedošlo u žalobce v důsledku degenerace bederní páteře, která by měla za následek sjednanou výluku z pojištění, nýbrž v příčinné souvislosti a následkem prudkého nárazu žalobce po pádu z výšky.
K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení 320 000 Kč a rozhodl o nákladech účastníků za řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel při přezkoumání napadeného rozsudku ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který nedoznal změn ani po opakování dokazování, neztotožnil se však s jeho závěrem o důvodnosti uplatněného nároku.
Mezi účastníky nebylo sporu o uzavření pojistné smlouvy č. 65320083-14 ze dne 15. listopadu 2003, jejíž součástí bylo i úrazové pojištění žalobce, o jejím obsahu, stejně jako o rozsahu úrazu žalobce. Odvolatelka založila obranu na argumentaci, že žalobci nelze pojistné plnění poskytnout pro výluku z pojištění ve Všeobecných pojistných podmínkách (dále též jen „VPP“) vydaných podle §788 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 30. září 2005, které byly součástí pojistné smlouvy.
Odvolací soud považoval pro posouzení žalobního nároku za rozhodující čl. 14 písm. a/ VPP, který obsahuje výčet poškození zdraví pojištěného, při nichž dochází k výluce plnění ze strany pojišťovny. Jestliže toto ustanovení vylučuje plnění pojišťovny mimo jiné za „výhřez meziobratlové ploténky“, není podle názoru odvolacího soudu rozhodné, zda k tomuto poškození zdraví došlo v důsledku degenerativních změn či v důsledku úrazu. Shledal-li proto soud prvního stupně žalobní návrh oprávněným na základě závěru, že výluky z pojištění se vztahují na diagnózy, které jsou následkem neúrazového děje, postupoval při interpretaci čl. 14 písm. a/ VPP nepřípustným způsobem, jelikož jej vyložil odlišně od vůle projevené účastníky při uzavření smlouvy. Podle posouzení odvolacího soudu tak žalobci nárok na plnění pojišťovny za výhřez meziobratlové ploténky bederní páteře nevznikl i přesto, že k němu došlo v důsledku úrazu a jednalo se o pojistnou událost.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Uvádí, že ho podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž dále odvolacímu soudu ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. vytýká, že v rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Právního pochybení se podle dovolatele odvolací soud dopustil nesprávným výkladem výluk z pojištění uvedených v čl. 14 písm. a/ VPP. Podle jeho názoru naopak postupoval správně soud prvního stupně, považoval-li za ně diagnózy jako následky neúrazového děje.
Naplnění dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř. spatřuje dovolatel v opomenutí vyjádření MUDr. P. J. ze dne 18. října 2007– Nemocnice na Homolce – neurochirurgické oddělení, které předložil jako důkaz a z něhož vyplývá, že u žalobce došlo k rozdrcení meziobratlové ploténky. Podle dovolatele tak došlo k poškození zdraví, které nelze podřadit pod výluku z pojistného plnění dle uvedeného článku VPP.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Nejvyšší soud se nejprve zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), t. j. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Námitka dovolatele, že čl. 14 písm. a/ VPP pro úrazové pojištění, upravující výluky z pojištění, obsahuje pouze diagnózy jako následky neúrazového děje, není důvodná. Takový výklad čl. 14 písm. a/ VPP, na němž ostatně založil své rozhodnutí rovněž soud prvního stupně, postrádá logiku, a je proto nepřípadný. Podle zjištění soudů obou stupňů se úrazové pojištění vztahovalo pouze na trvalé následky úrazu (čl. 1 odst. 1 VPP), přičemž sjednanou pojistnou událostí byl právě úraz pojištěného, vymezený v čl. 13 odst. 1 VPP. Výluky z pojištění (z povinnosti pojišťovny poskytnout pojistné plnění) pak byly uvedeny v čl. 14 písm. a/ VPP, mezi které byl zahrnut i případ výhřezu meziobratlové ploténky.
Z obsahu sjednaného úrazového pojištění je zřejmé, že se vztahuje pouze na trvalé následky úrazu, nikoli na následky neúrazového děje. Následky na zdraví vzniklé jinak než úrazem by nemohly být kryty takto sjednaným úrazovým pojištěním nikoli z důvodu uplatnění či neuplatnění výluky z pojištění, nýbrž z důvodu, že nebyly následkem úrazu. Proto je třeba čl. 14 písm. a/ VPP vyložit tak, že zahrnuje případy (následky) úrazu, které (pokud by se na ně sjednaná výluka nevztahovala) by jinak byly kryty sjednaným pojištěním. V tomto směru je závěr odvolacího soudu o tom, že toto ustanovení VPP vylučuje plnění pojišťovny za „výhřez meziobratlové ploténky“, správný.
Výtku dovolatele, že odvolací soud pominul jím předložený důkaz „Vyjádření MUDr. P. J. ze dne 18. října 2007 .....“, podle něhož došlo nikoli k výhřezu, nýbrž k rozdrcení meziobratlové ploténky, na což se výluka z pojištění podle předmětného ustanovení VPP nevztahuje, lze podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly nebo ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, popřípadě procesního práva (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí). Přitom není významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám nebo zda převzal (vzal za svá) skutková zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně.
Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Existence dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř. se prověřuje na základě obsahu spisu. Skutečnosti, které v řízení před soudy nižších stupňů nebyly uplatněny ani jinak nevyšly v řízení najevo (a z obsahu spisu proto nejsou seznatelné), oporou pro závěr, že soudy zjistily skutkový stav věci nesprávně, být nemohou (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, str. 1268).
V posuzované věci dovolací soud žádné pochybení odvolacího soudu v postupu podle §132 o. s. ř. neshledává. Skutkové zjištění o tom, že v důsledku úrazu došlo u žalobce k výhřezu meziobratlové ploténky, učinily soudy obou stupňů z posudku znalce prof. MUDr. L. S., DrSc. Skutečnost, že došlo k rozdrcení meziobratlové ploténky však nevylučuje její výhřez, naopak vztah mezi rozdrcením a výhřezem ploténky znalec vysvětlil při svém výslechu u jednání před soudem prvního stupně. Jmenovaný vypověděl, že „při výhřezu ploténky dochází k rozdrcení její okrajové části, výhřez ploténky je důsledkem rozdrcení“. Dále uvedl, že k výhřezu dochází v praxi až v 99 % případů v důsledku degenerace ploténky a výjimečně v důsledku úrazu, což nastalo i u žalobce, kdy ploténka byla rozdrcena v důsledku prudkého pádu. Podle vyjádření znalce nastal výhřez jeho ploténky v příčinné souvislosti s úrazem.
Dovolací soud uzavřel, že se dovolateli ani prostřednictvím dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř. nepodařilo vyvrátit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, že žalobci nárok na plnění pojišťovny dle uzavřené pojistné smlouvy za výhřez meziobratlové ploténky nevznikl, když ze žádné okolnosti namítané dovolatelem nelze dovodit, že by skutkové zjištění odvolacího soudu nemělo v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), anebo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), Nejvyšší soud bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobce pro nedůvodnost zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a z obsahu spisu se nepodává, že by žalované v dovolacím řízení nějaké náklady vznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. června 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu