ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.2034.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 2034/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí čp. 1458, PSČ 532 18, identifikační číslo osoby 45534306, zastoupené JUDr. Michalem Bendou, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6 , proti žalovanému L. M. , o zaplacení 2 085 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 30 EC 1918/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. září 2011, č. j. 11 Co 524/2011-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. dubna 2011, č. j. 30 EC 1918/2010-46 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.), není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení (a rozsudku) odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Protože napadené usnesení odvolacího soudu nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání již z tohoto důvodu přípustné ani podle §237 o. s. ř. Kromě toho však by byla přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení vyloučena s ohledem na jeho druhý odstavec písmeno a), neboť v souzené věci bylo rozhodnuto o částce 2 085 Kč, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Žalovaný nesplňoval podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), vzhledem k ustanovení §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. září 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu