ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.2267.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 2267/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobců a) O. H. , a b) M. H. , zastoupených JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem se sídlem v Brně, Pekárenská 12, proti žalované R. S. , zastoupené JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 22, o zaplacení částky 329.234,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 262/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2010, č. j. 13 Co 451/2009-118, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze označenému v záhlaví, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 22. května 2009, č. j. 29 C 262/2006-87, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 uložil žalované zaplatit žalobcům částku 329.234,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo zrušeno k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení §237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.
Zpochybňuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. dubna 2005, uzavřenou mezi Volksbank CZ, a. s. (dále jen „banka“) jako postupitelkou a žalobci jako postupníky, byla postoupena pohledávka banky ze smlouvy o investičním úvěru č. účtu 060708 uzavřené 11. března 1999 mezi bankou a O. H. (jako dlužníkem), jak vyplývá z čl. I bodu 2 postupní smlouvy (v němž je popsán vznik pohledávky), kterou dovolatelka zajistila ručitelským závazkem založeným smlouvou o ručení uzavřenou 30. dubna 1999 mezi bankou a dovolatelkou, tvrzením, že předmětem postupní smlouvy byla pohledávka ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi bankou a O. H. 19. září 1996, pak nekritizuje správnost právního posouzení věci (správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci), nýbrž napadá správnost skutkových závěrů o tom, která pohledávka byla žalobcům postoupena, na nichž odvolací soud pro dovolatelku nepříznivé právní posouzení založil. Dovolatelka přehlíží, že dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (tj., že rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno výhrady proti zjištěním o skutkovém stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že zajišťoval-li ručitelský závazek dovolatelky pohledávku ze smlouvy o investičním úvěru uzavřené 11. března 1999, je pro vznik tohoto závazku nerozhodné, zda smlouvou z 11. března 1999 došlo k privativní novaci jiného závazku či zda šlo o původní nový závazek. S ohledem na ustanovení §572 občanského zákoníku by jiná situace nastala, pokud by ručitelským závazkem byla zajištěna pohledávka z předchozí „zrušené“ smlouvy o úvěru uzavřené 19. září 1996. Soudy obou stupňů však bylo zjištěno a dovolatelka sama uvádí v dovolání, že se zaručila za závazek ze smlouvy o investičním úvěru uzavřené 11. března 1999.
Přestože dovolatelka v obecné rovině uplatnila i dovolací důvod vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., žádnou vadu řízení odvolacímu soudu nevytkla.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu