ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.2882.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 2882/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Montego Bay Financial Limited , se sídlem 306 Victoria House, Victoria, Mahé, Seychelská republika, registrační číslo 014190, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, proti žalované Tereos TTD, a. s. , se sídlem v Dobrovicích, Palackého náměstí 1, PSČ 294 41, identifikační číslo 16 19 37 41, zastoupené JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, o zaplacení částky 2.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 215/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. února 2010, č. j. 29 Co 336/2006-288, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze označenému v záhlaví (jenž je v pořadí třetím, když předchozí měnící rozsudky odvolacího soudu byly k dovoláním žalované zrušeny rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 974/2005 a ze dne 23. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 2008/2007, a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení), kterým byl potvrzen rozsudek ze dne 13. listopadu 2003, č. j. 11 C 215/2003-89, jímž Okresní soud v Mladé Boleslavi zamítl žalobu o zaplacení částky 2,000.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy všech stupňů, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Napadá-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o neplatnosti ručitelského prohlášení ze dne 11. června 1997, které za žalovanou podepsal Ing. T. F., jenž byl členem představenstva žalované, a nemohl proto jednat jako zákonný zástupce žalované podle ustanovení §15 obchodního zákoníku při podpisu ručitelského prohlášení, je třeba uvést, že odvolací soud řešil tuto otázku v souladu s již ustálenou judikaturou dovolacího soudu, která byla sjednocena rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia uveřejněným pod číslem 76/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 76/2009“). Nejvyšší soud podrobně na závěry vyjádřené v R 76/2009 odkázal již ve svém předchozím rozsudku v projednávané věci ze dne 23. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 2008/2007, jímž byl zrušen v pořadí druhý vyhovující rozsudek odvolacího soudu ze dne 26. února 2007, č. j. 29 Co 336/2006-258. Od závěrů přijatých v R 76/2009 nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani nyní a je nerozhodné, zda předchůdkyně žalobkyně neměla pochybnosti o tom, že Ing. T. F. byl oprávněn ručitelské prohlášení podepsat.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V průběhu dovolacího řízení společnost Cukrovary a lihovary TTD, a. s., změnila svou obchodní firmu ke dni 3. května 2011 na Tereos TTD, a. s. Nejvyšší soud k této změně přihlédl při označení žalované v záhlaví rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 26. června 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu