ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.3098.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 3098/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně AVERSEN ENTERPRISES LIMITED , se sídlem Simis 12, Kiti, P. C. 7550, Larnaca, Kyperská republika, registrační číslo HE 107986, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, proti žalovanému V. P. , zastoupenému JUDr. Janem Součkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 57, o zaplacení částky 920.245,37 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 17 C 12/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. března 2010, č. j. 17 Co 185/2009-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem označenému v záhlaví, kterým byl potvrzen rozsudek ze dne 29. ledna 2009, č. j. 17 C 12/2008-75, jímž Okresní soud v Litoměřicích zamítl žalobu o zaplacení částky 920.245,37 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně, jejichž řešení zpochybnila.
Napadá-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o promlčení sporné pohledávky, neboť dohodou o zaplacení dluhu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 17. března 1998 nebylo možné zabránit promlčení pohledávky v objektivní desetileté promlčecí době určené ustanovením §408 odst. 1 obchodního zákoníku, je třeba uvést, že odvolací soud řešil tuto otázku v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 5536/2007 (jež je veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách), na něž i správně odkázal. Od závěrů přijatých v tomto usnesení (ústavní stížnost podanou žalobkyní proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 7. června 2012, sp. zn. II. ÚS 389/10, odmítl, in www.usoud.cz) nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani nyní, přičemž v projednávané věci i ve zmíněném rozhodnutí Nejvyššího soudu jde o posouzení otázky promlčení totožné pohledávky mezi týmiž účastníky.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a celkem činí 10.300,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. července 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu