ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.3458.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 3458/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Modré pyramidy stavební spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128, čp. 222, PSČ 120 21, identifikační číslo osoby 60 19 28 52, proti žalovaným 1) V. Ch. , 2) L. Ch. , zastoupeným Mgr. Barborou Israeljan Mokrošovou, advokátkou se sídlem v Praze-Štěrboholích, Andersenova 8, 3) J. P. , a 4) R. Č. , o zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 11 C 73/2007, o dovolání prvního žalovaného a druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. září 2009, č. j. 21 Co 371/2009-120, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a první žalovaný a druhá žalovaná nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 3. února 2009, č. j. 11 C 73/2007-84, uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 300.000,- Kč s úroky a úroky z prodlení uvedenými ve výroku s tím, že první žalovaný a druhá žalovaná jsou povinni plnit společně a nerozdílně, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zanikne povinnost ostatních (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.) a nákladech řízení státu (výrok III.).
K odvolání prvního žalovaného a druhé žalované Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému a druhé žalované a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali první žalovaný a druhá žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v němž namítají, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda sporná částka byla žalobkyní ve prospěch dovolatelů skutečně poskytnuta. Zdůrazňují, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně plnila na bankovní účet Ing. L. B., zaměstnance žalobkyně, jenž s dovolateli uzavíral smlouvu o úvěru. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost ve smyslu §497 obchodního zákoníku, neboť peněžní prostředky neposkytla ve prospěch dlužníka, ale třetí osoby. Podmínka poskytnutí peněžních prostředků ve prospěch dlužníka může být splněna pouze tehdy, jsou-li peněžní prostředky poskytnuty na účet třetí osoby, který však musí být dlužníkem označen.
Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) pak Nejvyšší soud nemá, když dovolatelé mu nepředkládají k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně, jejichž řešení zpochybnil.
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je zřejmé, že dovolatelé nevymezují žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve věci samé při splnění kritérií uvedených v §237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.
Zpochybňují-li dovolatelé závěr odvolacího soudu o tom, že žalobkyně poskytla peněžní prostředky podle smlouvy o úvěru na účet označený prvním žalovaným, pak nekritizují správnost právního posouzení věci (správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci), nýbrž napadají správnost skutkových závěrů, na nichž odvolací soud pro ně nepříznivé právní posouzení založil, a to, že peněžní prostředky byly žalobkyní vyplaceny na základě žádosti o výplatu prvního žalovaného na jím určený bankovní účet. Dovolatelé přehlížejí, že podle výslovného znění ustanovení §237 odst. 3 části věty za středníkem o. s. ř., k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (tj., že rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který jsou výhrady proti zjištěním o skutkovém stavu věci z hlediska jejich obsahu podřaditelné, se nepřihlíží. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu tak přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo zrušeno k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního žalovaného a druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu