ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.3603.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 3603/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně NIKA O.K. spol. s r. o. v likvidaci , se sídlem v Netolicích 23, PSČ 384 11, identifikační číslo osoby 63 88 69 10, proti žalovanému Ing. M. Ř. , CSc. , zastoupenému Mgr. Jiřím Malínkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Polygon House, Doudlebská 1699/5, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 14 C 45/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. prosince 2008, č. j. 8 Co 1287/2008-127, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.460,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadáno usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatel brojí proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. března 2008, č. j. 14 C 45/2007-59, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalovaný domáhal obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 14 C 98/2004, není přípustné.
Se zřetelem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, může být přípustné jen podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Důvod založit přípustnost dovolání podle označených ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že dovolacími námitkami dovolatel brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu v původním řízení (jehož obnovy se v projednávané věci domáhá). Soud v první fázi řízení o žalobě na obnovu řízení (jakožto mimořádném opravném prostředku) pouze posuzuje, zda jsou zde zákonem předpokládané okolnosti (§228 odst. 1 o. s. ř.) odůvodňující povolení obnovy řízení (§235e odst. 1 o. s. ř.); správnost rozhodnutí vydaného v původním řízení přitom nepřezkoumává. Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí proto nelze usuzovat z hlediska námitek zpochybňujících správnost závěru soudů v původním řízení ohledně údajného „zfalšování“ smlouvy o půjčce ze dne 1. října 1996, její namítané neplatnosti ve smyslu ustanovení §37, §49a občanského zákoníku, §21 odst. 4 o. s. ř. nebo „protože nebyla nikdy plněna“, příp. proto, že „žaloba je v rozporu s obsahem smlouvy o půjčce“.
K závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nelze dospět ani z hlediska námitky zpochybňující závěr o opožděnosti žaloby na obnovu řízení ve vztahu k navrhovanému výslechu svědka Romana Mátla. Tento závěr, založený na skutkovém zjištění soudů nižších stupňů o tom, kdy se žalovaný dozvěděl o možnosti svědka vyslechnout, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá, když k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem stanoveným v §241a odst. 3 o. s. ř. (jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) nelze při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §238 odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlížet (srov. §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o. s. ř.).
K závěru o přípustnosti dovolání nemohou vést rovněž dovolací námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel kritizuje správnost závěru odvolacího soudu o tom, že existence dalších stejnopisů smlouvy o půjčce, jež jsou po obsahové a vizuální stránce totožné s originálem smlouvy, který měl k dispozici soud v původním řízení, a který byl podroben odborné expertíze, není skutečností, která by pro žalovaného mohla přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, dostupné na jeho webových stránkách, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. července 1967, sp. zn. 4 Cz 81/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 6/1968). Odvolací soud však nedovodil ani minimální pravděpodobnost pro závěr, že by provedení důkazu dalšími stejnopisy smlouvy o půjčce mohlo přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci, jestliže po provedeném dokazování těmito stejnopisy zjistil, že jde o listiny zcela shodné s originálem smlouvy o půjčce, na němž bylo založeno původní rozhodnutí ve věci.
Odvolací soud tedy správně ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že ohledně nově navrženého důkazu dalšími stejnopisy smlouvy o půjčce nebyla naplněna podmínka pro povolení obnovy řízení, aby důkaz, který bez své viny nemohl žalovaný použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, mohl přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci.
Závěr odvolacího soudu o tom, že je-li žaloba na obnovu řízení odůvodněna existencí důkazů v podobě originálu smlouvy o půjčce, dále důkazu v podobě znaleckého grafologického posudku a důkazu účetnictvím žalobkyně, nelze k nim přihlížet, neboť byly uplatněny již v předchozí žalobě na obnovu řízení datované 14. září 2006 a doručené soudu prvního stupně 15. září 2006, která byla zamítnuta pro opožděnost i pro nedůvodnost usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. prosince 2006, č. j. 14 C 153/2006-22, které nabylo právní moci dne 16. března 2007, a nejde proto o žádné nové „skutečnosti“ ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., neboť s těmito „tvrzenými skutečnostmi“ se soud již jednou v řízení o žalobě na obnovu řízení pravomocně vypořádal a ve vztahu k těmto důkazům byla žaloba podána opožděně, dovolatel nezpochybnil.
Protože dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné, Nejvyšší soud je odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
Doplnil-li dovolatel dovolání podáním ze dne 22. září 2009 a podáním ze dne 10. října 2010, nebylo k těmto podáním přihlédnuto s ohledem na uplynutí lhůty k podání dovolání (dnem 23. března 2009) určené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 1.750,- Kč podle ustanovení §10 odst. 1, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 410,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát Mgr. Pavel Koutný, který vyjádření žalobkyně k dovolání žalovaného sepsal, v době rozhodování o dovolání již žalobkyni nezastupoval, protože byl podle zjištění dovolacího soudu vyškrtnut ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou, určení platebního místa podle ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. se neuplatní a žalovaný je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení zaplatit přímo žalobkyni.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. července 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu