ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.3831.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 3831/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Mgr. V. R. , správce konkursní podstaty úpadkyně Pro Tec cs, s. r. o., identifikační číslo osoby 25324837, zastoupeného Mgr. Jiřím Koláčkem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, proti žalovanému Mgr. P. S. , bytem v Brně, Souhrady 668/12, identifikační číslo osoby 60528648, zastoupenému JUDr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Praze 2, V Tůních 1636/1, o zaplacení 352 082 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19/16 Cm 11/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. února 2011, č. j. 7 Cmo 207/2010-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Jiřího Koláčka.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2010, č. j. 19/16 Cm 11/2006-76, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 352 082 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky – prvním rozsudkem ve věci ze dne 2. dubna 2008, č. j. 16 Cm 11/2006-44, který Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 7 Cmo 390/2008-60, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a shora označeným druhým rozsudkem ve věci stejně – žalobě vyhověl). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatel ve skutečnosti brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť dovolatelem formulovaná otázka určení časového okamžiku, kdy nastávají účinky prohlášení konkursu (zda dnem vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce soudu, jak rozhodl odvolací soud, nebo až okamžikem jeho vyvěšení, tedy přesně v hodinu a minutu vyvěšení, jak tvrdí dovolatel) dle §13 odst. 6 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném od 1. května 2000 (dále též jen „ZKV“), byla v rozhodování dovolacího soudu již vyřešena (srov. například právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 1728/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2009, pod číslem 173) a odvolací soud se v posuzované věci od jejího řešení nijak neodchýlil, dovodil-li, že účinky prohlášení konkursu ve smyslu ustanovení §13 odst. 6 ZKV ve znění účinném od 1. května 2000 nastávaly již od 00.00 hodin dne, kdy bylo usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka vyvěšeno na úřední desce soudu. Skutečnost, že účinky prohlášení konkursu nastávají (v intencích §13 odst. 6 věty první ZKV) ex lege (bez dalšího) již vyvěšením usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce soudu, který konkurs prohlásil, bez ohledu na to, zda o něm dotčené subjekty vědí nebo vědět mohou, potvrzují [kromě již poukazovaného rozsudku Nejvyššího soudu také závěry obsažené v bodě XXIV. stanoviska jeho občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 190 (366) a dále v jeho bodě XXVI., str. 194 (370), v jeho usnesení ze dne 25. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 340/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000, pod číslem 122, a v rozsudku uveřejněném pod číslem 95/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 25. ledna 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu