ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.3858.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 3858/2010- 181
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Santander Consumer Finance a. s ., se sídlem v Praze 5, Šafránkova 1, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25 10 37 68, zastoupené JUDr. Vlastimilem Skopečkem, advokátem se sídlem v Plzni, B. Smetany 1, proti žalovanému V. O. , zastoupenému JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, o zaplacení částky 423.284,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 171/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2010, č. j. 54 Co 466/2009-144, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze označenému v záhlaví, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 18. května 2009, č. j. 10 C 171/2008-108, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 423.284,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo zrušeno k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je zřejmé, že dovolatel nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení §237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.
Namítá-li dovolatel, že smlouva o zajišťovacím převodu práva, kterou uzavřel se žalobkyní ke smlouvě o úvěru, je neplatná pro neurčitost, neboť v ní není dostatečně identifikován předmět zajištění a neobsahuje ujednání, které by označovalo převod práva k předmětu zajištění za dočasný, a pro obcházení zákona, patrně přehlédl, že odvolací soud na posouzení smlouvy o zajišťovacím převodu práva své rozhodnutí nezaložil. Založil je na závěru, že mezi účastníky byla uzavřená platná smlouva o úvěru podle ustanovení §497 obchodního zákoníku s tím, že smlouva o úvěru je zároveň jednou z forem poskytnutí spotřebitelského úvěru podle ustanovení §2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, a žalobkyně má právo na úhradu žalované částky podle této smlouvy a všeobecných smluvních podmínek, jež byly její součástí. Tento závěr odvolacího soudu dovolatel nezpochybnil.
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani prostřednictvím namítané vady řízení spočívající v nedostatku místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně, u něhož žalobkyně podala žalobu podle ujednání o místní příslušnosti tohoto soudu obsaženého ve všeobecných smluvních podmínkách žalobkyně. Tvrdí-li dovolatel, že byl založením místní příslušnosti jiného než obecného soudu jako spotřebitel znevýhodněn, a jde proto o ujednání neplatné, považuje dovolací soud tuto námitku za účelovou vzhledem k tomu, že dovolatel je od zahájení řízení (podle zjištění soudu prvního stupně) ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov a v každém svém podání, jež bylo reakcí na předvolání soudu k ústnímu jednání (před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem) vždy žádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a aby soud zrušil příkaz k „eskortě“ dovolatele k jednání s tím, že se jednání nechce zúčastnit (srov. podání dovolatele ze dne 7. července 2008 na č. l. 25-27 spisu, podání ze dne 29. srpna 2008 na č. l. 79-85, podání ze dne 15. prosince 2008 na č. l. 99-100, podání ze dne 21. dubna 2009 na č. l. 107-108, podání ze dne 22. července 2009 na č. l. 119-122 a podání ze dne 16. prosince 2009 na č. l. 140 spisu). Byl-li (a je stále) dovolatel ve výkonu trestu a jednání před soudem se nechtěl zúčastnit, nebyl ujednáním o prorogaci znevýhodněn v přístupu k soudu.
Rovněž námitku, že soudy nerozhodly o návrhu dovolatele na delegaci vhodnou, lze považovat za účelovou právě s ohledem na to, že opakovaně žádal, aby bylo jednáno bez jeho účasti a aby byly zrušeny příkazy k převozu na jednání soudu.
Námitku zpochybňující výši úroku z prodlení dohodnutých ve smlouvě o úvěru a přisouzených žalobkyni dovolatel vznesl poprvé až v dovolání, v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o. s. ř. Odvolací soud se touto námitkou nezabýval, neboť dovolatel proti výši úroku z prodlení ničeho nenamítal a dovolacímu soudu, jenž je soudem přezkumným, se tak nenabízí k přezkoumání žádný závěr.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu