ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.4460.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 4460/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Bursovou, advokátkou, se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalované TART KLUB, v. o. s. , se sídlem v Brně, Pastviny 898/10, PSČ 624 00, identifikační číslo osoby 47910691, zastoupené Mgr. René Zeiselem, advokátem, se sídlem v Brně, Jamborova 25, o zaplacení částky 83.595,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8 Cm 54/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. října 2009, č. j. 8 Cm 54/2001-443, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2011, č. j. 5 Cmo 426/2010-507, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. října 2009, č. j. 8 Cm 54/2001-443, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2011, č. j. 5 Cmo 426/2010-507, se odmítá .
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.816,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta Mgr. René Zeisela, se sídlem v Brně, Jamborova 25.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním především rozsudek ze dne 9. října 2009, č. j. 8 Cm 54/2001-443, jímž Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 83.595,- Kč s úrokem z prodlení. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 občanského soudního řádu, dále též jen „o. s. ř.“). Rozhodnutí soudu prvního stupně tudíž dovoláním napadnout nelze a proto také občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění novely provedené s účinností od 1. července 2009 zákonem č. 7/2009 Sb., dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzované věci bylo rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po 1. červenci 2009 (srov. bod 12 přechodných ustanovení v čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 83.595,- Kč. Pro závěr o přípustnosti dovolání proti tomuto rozhodnutí z pohledu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. je tedy určující, zda věc, o které bylo rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli.
I když v občanském soudním řádu, popřípadě v jiných předpisech, není obecně vymezeno, co je třeba rozumět obchodní věcí, ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. již usnesení ze dne 25. ledna 2000, sp. zn. 33 Cdo 504/99, uveřejněné v časopise Obchodní právo č. 4/2000, str. 28, z pozdější doby pak např. usnesení ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. 32 Odo 471/2005, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 3878, svazek CD-3, či usnesení ze dne 31. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 1055/2009, uveřejněné tamtéž pod číslem C 7199, svazek CD-10) je dovozováno, že obchodní věcí je třeba rozumět věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je nerozhodné, zda tento vztah se řídí ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud jde o vztah, jenž se týká jejich podnikatelské činnosti (srov. shodně též Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376, Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1880s.).
Posuzovaná věc je z procesního hlediska věcí obchodní v intencích uvedené judikatury, neboť jejím předmětem je úhrada za práce provedené právním předchůdcem žalobce pro žalovanou v rámci jejich podnikatelské činnosti.
Na závěru o nepřípustnosti dovolání nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je (v tomto případě za určitých podmínek) přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v §237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2010, sp. zn. 32 Cdo 1014/2010, in www.nsoud.cz ).
Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., z nichž pro žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, vyplývá povinnost nahradit žalované náklady, které vynaložila v dovolacím řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem v částce 5.380,- Kč podle ustanovení §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z částky 1.136,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, kterou bude advokát jako plátce této daně povinen odvést a která rovněž patří k nákladům řízení (§137 odst. 3 o. s. ř. ). Celkovou částku ve výši 6.816,- Kč je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta (§243c odst. 1 ve spojení s §149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 25. ledna 2012
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu