ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.4493.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 4493/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s. , se sídlem v Praze 8-Karlíně, Za Poříčskou branou 6/č. p. 256, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 49 24 14 94, zastoupené JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Palace Brodway, Na Příkopě 31, proti žalované J. M. , zastoupené Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Palackého 15/715, o zaplacení částky 387.579,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2/41 Cm 51/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2009, č. j. 5 Cmo 196/2009-156, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci označenému v záhlaví, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 18. dubna 2008, č. j. 2/41 Cm 51/2005-69, kterým Krajský soud v Brně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 387.579,- Kč a rozhodl o nákladech řízení, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (které bylo zrušeno k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně, jejichž řešení zpochybnila.
Z vylíčení uplatněných dovolacích námitek je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení §237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.
Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může založit jen taková právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, to jest otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, in www.nsoud.cz). Námitka dovolatelky, že byl-li ukončen úvěrový vztah, musel být ukončen i vztah dotační, a odstoupení žalobkyně od smluv o poskytnutí dotace úroku uzavřených 31. března 1995 je proto pro počátek běhu promlčecí doby irelevantní, závěr o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce přivodit nemůže, neboť odvolací soud na řešení těchto otázek své rozhodnutí nezaložil. Odvolací soud dospěl k závěru, že uznala-li žalovaná písemně závazek až po podání žaloby 6. června 2005 (žaloba byla podána 9. března 2005) podle ustanovení §323 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), nemohlo k promlčení nároku dojít. Přitom závěr, že dopisem z 6. června 2005 žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala, dovolatelka nezpochybnila.
Považuje-li dovolatelka za otázku zásadního právního významu otázku, zda uznání závazku se řídí obchodním zákoníkem nebo občanským zákoníkem s argumentací, že v době uznání dluhu již nebyla podnikatelkou a podle občanského zákoníku je pro vznik domněnky trvání dluhu, je-li uznán promlčený dluh, rozhodné, aby ten, kdo dluh uznává, o promlčení věděl, přehlíží, že smlouvy o poskytnutí dotace úroku byly uzavřeny podle ustanovení §269 odst. 2 obch. zák. Proto i uznání závazku z těchto smluv se řídí obchodním zákoníkem, neboť jde o uznání závazku z obchodního vztahu. Rozhodující je charakter závazku, který byl uznán, nikoliv aktuální postavení uznávajícího.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska výhrady, že odvolací soud nepřihlédl k jí vznesené námitce promlčení, když ji měl nesprávně považovat za nové tvrzení. Je tomu tak proto, že odvolací soud se námitkou promlčení zabýval, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku (srov. str. 5 rozsudku) maje za to, skutečnosti tvrzené ohledně promlčení nároku žalobkyně jsou sice nové, avšak žalovaná nebyla soudem prvního stupně poučena podle ustanovení §118a o. s. ř.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. srpna 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu