ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.471.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 471/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně AVUS International, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí čp.992, č.or.8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25120336, zastoupené JUDr. Michalem Korčákem, advokátem se sídlem v Praze 6, Milady Horákové 101, proti žalované Ing. H. Š. , zastoupené Mgr. Vladimírem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Praze 3, Bořivojova 46, o 36 595 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 233/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2011, č. j. 20 Co 211/2011-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. prosince 2010, č. j. 19 C 233/2009-74, ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně 23 780 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výrok III.), není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Za situace, kdy dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodováno ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 23 780 Kč s příslušenstvím, jedná se ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc (jak ostatně odvolací soud účastnice řízení v napadeném rozsudku správně poučil), u níž není dovolání přípustné.
Vzhledem k tomu, že ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. dubna 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu