ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.4787.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 4787/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce M. R. , zastoupeného JUDr. Jarmilou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Řeznická 3, proti žalované Kooperativě pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47 11 66 17, o zaplacení částky 802.407,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 1/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2010, č. j. 58 Co 133/2010-116, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se vůči žalované domáhal (po změně žaloby) zaplacení částky 802.407,90 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady pojistného plnění k reparaci škody vzniklé na pojištěných věcech odcizených neznámým pachatelem.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. října 2009, č. j. 11 C 1/2007-83, uložil žalované zaplatit žalobci částku 450.000,- Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 2. srpna 2005 do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky 348.406,90 Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 1. srpna 2005 do zaplacení a s 6,5% úrokem z prodlení z částky 450.000,- Kč za den 1. srpna 2005 zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Soud prvního stupně vyšel ze shodných tvrzení účastníků, podle nichž žalobce uzavřel dne 13. srpna 2004 se žalovanou pojistnou smlouvu č. 523010590 podle ustanovení §788 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. března 2004 (dále jen „obč. zák.“), mimo jiné, o živelním pojištění a pojištění majetku pro případ odcizení z objektu restaurace „U Svatého Václava“ v obci Kněževes (dále jen „pojistná smlouva“), ve kterém žalobce provozoval hostinskou činnost. Součástí smlouvy byly Pojistné podmínky pro pojištění podnikatelských rizik - TREND, SMT 11/03 (dále jen „pojistné podmínky“). Dne 31. prosince 2004 došlo k vloupání neznámého pachatele do prostor restaurace a odcizení movitých věcí v hodnotě 802.407,90 Kč (správně 852.407,90 Kč). Žalovaná na pojistném plnění uhradila žalobci částku 50.000,- Kč. Mezi účastníky zůstal sporným pouze rozsah zabezpečení restaurace, resp. technického otvoru (sklepních kovových dvířek), kterým pachatel vnikl do prostor restaurace, přičemž žalobce tvrdil, že kovová dvířka byla osazena jedním zámkem s bezpečnostní cylindrickou vložkou a jedním visacím zámkem a v průběhu řízení připustil nedostatečnost elektronického zabezpečovacího systému.
Při prokazování způsobu zabezpečení technického otvoru soud prvního stupně vyšel z protokolu o trestním oznámení žalobce z 31. prosince 2004, protokolu o ohledání místa činu sepsaného Policií České republiky téhož dne a videonahrávky Policie České republiky z ohledání místa činu. Byl-li v řízení proveden důkaz znaleckým posudkem Ing. Koktana jakožto listinou předloženou žalobcem a výslech svědka Č. V., který zpracovával fotodokumentaci k předloženému posudku, soud prvního stupně k těmto důkazům nepřihlédl s ohledem na to, že fotodokumentace byla pořízena a posudek zpracován 4 roky po vloupání. Záznam na videonahrávce nepovažoval pro sníženou technickou kvalitu za použitelný důkaz vyjma poznámky policisty provádějícího ohledání o jednom oku úchytu na visací zámek na rámu kovových dvířek a jednom oku na kovových dvířkách. Tvrzení žalobce o zabezpečení technického otvoru jedním visacím zámkem a jedním dozickým zámkem považoval soud prvního stupně za prokázané trestním oznámením žalobce a srovnáním fotografie kovových dvířek pořízené Policií České republiky v den vloupání a fotografie pořízené za 4 roky při vypracování znaleckého posudku, z nichž je zřejmé, že po vloupání byla dvířka opětovně opatřena „zámkem za vyříznutí a navaření půlkruhového platu kolem zámku nahrazujícího původní, odstraněním zámku poškozenou část kovových dvířek“.
Na základě skutkových zjištění soud prvního stupně dovodil, že požadavek žalobce na poskytnutí pojistného plnění vůči žalované podle kódu A6 v rozsahu pojistného plnění do 1,000.000,- Kč podle článku IV odst. 5 [správně odst. 3) písm. a)] pojistných podmínek, v němž jsou upraveny limity plnění a způsoby zabezpečení pro věci uložené v uzavřeném prostoru typu A, není důvodný, neboť v provozovně nebyl poplachový signál elektronického zabezpečovacího zařízení vyveden minimálně do místa s nepřetržitou obsluhou smluvně zavázanou k jednoznačné reakci na přijatý signál. Pro plnění podle kódu A5 do výše 500.000,- Kč pak bylo podstatným pouze to, jakým způsobem byla zabezpečena kovová dvířka technického otvoru. Podle soudu prvního stupně žádný z účastníků netvrdil, že by žalovanou bylo vyžadováno zajištění technického otvoru způsobem podle bodu 8 části výklad pojmů pojistných podmínek, tedy specifickým zajištěním funkční mříží nebo funkční roletou nebo funkční okenicí nebo bezpečnostním sklem či folií nebo funkční elektronickou zabezpečovací signalizací (dále jen „EZS“). Zabezpečení technického otvoru proto muselo odpovídat pouze požadavkům uvedeným v pojistných podmínkách v části „limity plnění a způsoby zabezpečení pro věci uložené v uzavřeném prostoru“ tak, že jsou proti vniknutí pachatele zabezpečeny prvky, které jsou prokazatelně v činnosti a plně funkční a jsou provedeny tak, že z vnější strany nelze provést jejich demontáž běžnými nástroji a nelze je z vnější přístupové strany překonat bez destruktivních metod. Zabezpečení kovových dvířek uchycených v kovovém rámu a osazených jedním dozickým a jedním visacím zámkem tomuto způsobu odpovídalo.
Celková výše pojistného plnění podle kódu A5 pojistných podmínek činí 500.000,- Kč, přičemž po zohlednění částky vyplacené na úhradu pojistného plnění již žalovanou žalobci, shledal soud prvního stupně v souladu s ustanovení §806 obč. zák. (v rozhodném znění) důvodným požadavek žalobce ve výši 450.000,- Kč s příslušenstvím.
Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, vyjma zjištění o způsobu zabezpečení dvířek technického otvoru. Soudu prvního stupně vytkl nesprávný výklad ujednání v pojistných podmínkách ve vztahu ke skutečně prokázanému zajištění dvířek technického otvoru. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by v den vloupání byl technický otvor zabezpečen způsobem odpovídajícím limitu pojištění A4 a vyšší, tedy funkční mříží nebo roletou dle bodu 8 pojistných podmínek v části výklad pojmů, jež by mohla kovová dvířka nahradit jen za podmínky opatření jedním bezpečnostním zámkem nebo jedním bezpečnostním uzamykacím systémem nebo dvěma bezpečnostními zámky. Soud prvního stupně přitom dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému zjištění, že dvířka byla v okamžiku vloupání opatřena visacím zámkem a jedním dozickým zámkem. Z důkazů (protokolu o trestním oznámení, fotografií z místa činu a záznamu o ohledání místa činu) vyplývá opak, tedy že pachateli stačilo odstranit pouze jeden visací zámek, druhý zámek byl do dvířek navařen až dodatečně, čemuž nasvědčuje jak obsah výpovědi samotného žalobce o tom, že pachatel odstranil visací zámek na zajištění otvoru do sklepního prostoru, tak i obrazový záznam Policie České republiky, resp. fotografie dvířek v den vloupání.
Odvolací soud uzavřel, že žalobci lze přiznat pojistné plnění ve výši odpovídající limitu A3 do 100.000,- Kč. Zohlednil i skutečnost, že pachatel měl ze sklepa možnost zcela volného pohybu a věci z restaurace vynesl dveřmi, v nichž byly ponechány zevnitř klíče, což mělo značný vliv na celkovou výši škody. Žalobce tedy porušil v článku V odst. 1 písm. e) pojistných podmínek obecně formulovanou povinnost dbát, aby pojistná událost nenastala, a proto žalovaná důvodně krátila pojistné plnění o 50 %.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyhodnotil tzv. limity plnění. Setrvává na tvrzení, že kovová dvířka byla v rozhodný den opatřena jedním visacím bezpečnostním zámkem a jedním dozickým zámkem, což dokazuje videonahrávka i znalecký posudek. Již skutečnost, že žalovaná nabídla mimosoudní vyrovnání ve výši 250.000,- svědčí plně o tom, že limity pro výplatu pojistného plnění byly „splněny v plné výši“. Uzavřel-li odvolací soud, že druhý zámek byl do dveří navařen dodatečně, jde o závěr, který nemá oporu v provedeném dokazování. Namítá, že objekt byl dostatečně zabezpečen a že neexistoval důvod ke krácení limitu. Zdůrazňuje, že žalované hradil vysoké pojistné, které odpovídalo plnění ve výši 1,000.000,- Kč, a pracovník pojišťovny, se kterým smlouvu uzavíral, místo viděl. Považuje za nesprávné, aby se žalovaná zprostila odpovědnosti za své „externí pracovníky, kteří uzavírají pojistné smlouvy“.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl.
Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Nejvyšší soud se nejprve zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem [dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. posoudil-li věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Námitka dovolatele, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil limity plnění a způsoby zabezpečení pro věci uložené v uzavřeném prostoru typu A obsažené v článku IV odst. 3 písm. a) pojistných podmínek, není důvodná. V tomto ustanovení pojistných podmínek je u kódu A4 s limitem pojistného plnění do 300.000,- Kč a následujících kódů s vyššími limity pojistného plnění uvedeno jako způsob zabezpečení kromě řádně uzamčených dveří pevné konstrukce i to, že dále musí být zabezpečeny prosklené části oken, dveří a jiné technické otvory s plochou větší než 600 cm2. Způsob zabezpečení prosklených částí a technických otvorů je určen v bodě 8 části výklad pojmů tak, jak zjistily soudy obou stupňů. Z uvedeného vyplývá, že u kódu A4 s limitem pojistného plnění do 300.000,- Kč a následujících kódů s vyššími limity pojistného plnění bylo pojistitelem požadováno (srov. první větu bodu 8 části výklad pojmů), kromě zabezpečení dveří stanoveným způsobem, také zabezpečení technických odvorů určeným způsobem. Výklad pojistných podmínek odvolacím soudem o zabezpečení technického otvoru a zjištění povinnosti dovolatele technický otvor zajistit je proto správný.
Nedůvodná je i námitka, že dovolatel hradil žalované vysoké pojistné a pracovník žalované objekt viděl, má proto právo na pojistné plnění, neboť povinnost zabezpečit objekt způsobem určeným v pojistných podmínkách, které jsou součástí pojistné smlouvy, jak vyplývá z jejích závěrečných ustanovení, má pojištěný. Platnost pojistné smlouvy dovolatel nezpochybnil.
Výhrady dovolatele proti závěru odvolacího soudu, že nebylo prokázáno zajištění technického otvoru dvěma zámky, jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel směřuje své výhrady do hodnocení důkazů odvolacím soudem, netvrdí však, že by odvolací soud některé skutečnosti, vyplývající z provedených důkazů, pominul nebo že by při svých skutkových zjištěních vycházel ze skutečností, které neměly oporu v provedeném dokazování.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly nebo ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, popřípadě procesního práva (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí). Přitom není významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám nebo zda převzal (vzal za své) skutková zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně.
Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) - jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod.
Dovolací soud v posuzované věci žádný logický rozpor či jiné pochybení v hodnocení důkazů (zejména v hodnocení protokolu o trestním oznámení, fotografií z místa činu z doby vloupání, záznamu o ohledání místa činu) neshledal, pokud odvolací soud vyhodnotil, že z žádného provedeného důkazu nelze dospět k závěru o existenci druhého zámku na kovových dvířkách či funkčního EZS.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že i pokud by kovová dvířka byla opatřena již v době spáchání trestného činu druhým zámkem (což se však z obsahu spisu, zejména z fotografií a videonahrávky nepodává), není dovolatelem tvrzený tzv. dozický zámek bezpečnostním zámkem ani bezpečnostním uzamykacím systémem či bezpečnostním visacím zámkem podle pojistných podmínek (bodů 3, 4 a 6 části výklad pojmů). Z jakého důvodu nebylo přihlédnuto k výpovědi svědka Čestmíra Váni a fotodokumentaci jím pořízené, zdůvodnil již soud prvního stupně.
Dovolací soud uzavřel, že dovolateli se nepodařilo ani prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. vyvrátit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, že žalobci nárok na plnění pojišťovny podle uzavřené pojistné smlouvy za odcizené věci v rozsahu vyšším než podle kódu A3 pojistných podmínek nevznikl, když ze žádné okolnosti namítané dovolatelem nelze dovodit, že by skutkové zjištění odvolacího soudu nemělo v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by řízení trpělo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 (tzv. zmatečnostmi), ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), přestože dovolatel v obecné rovině uplatnil i tento dovolací důvod, aniž ho však jakkoli obsahově vymezil a aniž popsal, v čem spatřuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobce pro nedůvodnost zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu