ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.4905.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 4905/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby 00 00 69 47, proti žalovaným 1) CASIBO, spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Rašínova 2, identifikační číslo osoby 13 69 05 07, 2) CARE BRNO, a. s. v likvidaci , se sídlem v Brně, Nádražní 681/2a, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 63 48 55 24, 3) CARE, s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Brně, Nádražní 2a, identifikační číslo osoby 46 34 55 91, 4) D. B., zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 18 a 5) Mgr. Z. Š. , zastoupenému JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem se sídlem v Brně, Ječná 29a, o zaplacení částky 8,872.873,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 155/2000, o dovolání čtvrté žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2010, č. j. 14 Cmo 207/2010-94, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - potvrdil usnesení ze dne 21. dubna 2010, č. j. 41 Cm 155/2000-84, ve výroku, jímž Krajský soud v Brně připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila společnost Matco, s.r.o., se sídlem v Praze 1 - Malá Strana, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 26 42 50 33 (dále též jen „společnost“).
Proti tomuto usnesení podala čtvrtá žalovaná dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení „§237 odst. 1 písm. c)“ o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení namítá, že odvolací soud „neprověřil“ platnost smlouvy o postoupení pohledávky z 2. května 2007 uzavřené mezi Českou konsolidační agenturou a společností (dále jen „smlouva“) s ohledem na to, že smlouvou byla postoupena novému věřiteli pohledávka za jediným dlužníkem, ač sama původní věřitelka vymáhá tuto pohledávku proti pěti dlužníkům a požaduje, aby jim soud uložil povinnost zaplatit pohledávku společně a nerozdílně. Dosavadní žalobkyně nemohla podle názoru dovolatelky platně postoupit pohledávku pouze za jedním ze žalovaných. Odvolací soud také nevyřešil, zda má v řízení vystupovat jako žalobkyně společnost či Česká republika „zastoupená“ Ministerstvem financí, když to podle jejího názoru z odůvodnění rozhodnutí neplyne.
Dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud přihlíží u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).
Rozhodovací praxe soudů je ustálena v závěru, že předmětem řízení o návrhu podaném podle ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 37/2004“). V R 37/2004 Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky uzavřená podle ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku. Při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. proto také není namístě zkoumat platnost postupní smlouvy. Ostatně, k omezeným možnostem dlužníka napadat platnost smlouvy o postoupení pohledávky i v rovině hmotně právních vztahů srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Závěr odvolacího soudu je tak v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Za neopodstatněnou považuje Nejvyšší soud námitku, podle níž není zřejmé, kdo je účastníkem řízení na straně žalobkyně, neboť z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s výrokem je nepochybné, že na místo dosavadní žalobkyně vstupuje do řízení společnost. Dovolací soud přitom opakovaně uzavřel, že osoba, jejíž vstup do řízení je navržen, se stává účastníkem řízení až právní mocí usnesení, kterým soud návrhu podle §107a o. s. ř. vyhověl (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 64/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2004, sp. zn. 21 Cdo 1105/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2004, pod číslem 190 nebo usnesení ze dne 11. ledna 2006, sp. zn. 20 Cdo 1169/2005, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Jelikož se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. dubna 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu