ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.4913.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 4913/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně VKP Praha s.r.o. , se sídlem v Praze 4, U Habrovky 247/11, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25411870, zastoupené Mgr. Petrem Galiou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/5, proti žalované Dřevařské a lesnické společnosti, s.r.o. , se sídlem v Praze 3, Roháčova 188/37, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 62740407, zastoupené JUDr. Radimem Divišem, advokátem se sídlem v Plzni, Blatenská 40, o 340 661 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 19 Cm 328/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2010, č. j. 1 Cmo 301/2009-216, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2010, č. j. 1 Cmo 301/2009-216, v části prvního výroku, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení, a ve druhém výroku a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. března 2009, č. j. 19 Cm 328/2006-184, v bodech II. a III. výroku se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala žalobou po žalované zaplacení částky 5 161 Kč, kterou žalované vyúčtovala fakturou č. 1/02/0446 za provedení servisní prohlídky motoru vysokozdvižného vozíku DVHM 3222TH, výr. číslo 7257, jakož i úhrady 335 500 Kč za celkovou opravu vysokozdvižného vozíku DVHM 3222TMK, výr. číslo 7629 dle faktury č. 3/03/0067.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem (v pořadí prvním ve věci) ze dne 28. května 2007, č. j. 19 Cm 328/2006-109, zamítl žalobu v celém rozsahu a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. dubna 2008, č. j. 1 Cmo 261/2007-133, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem (v pořadí druhým ve věci) ze dne 29. března 2009, č. j. 19 Cm 328/2006-184, uložil žalované zaplatit žalobkyni 172 345 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl žalobu v rozsahu částky 168 316 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku) a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádné z účastnic (bod III. výroku). Soud prvního stupně shledal žalobní nárok na zaplacení servisní a generální opravy vysokozdvižných vozíků částečně oprávněným, neboť podle jeho zjištění žalovaná uhradila žalobkyni na vozík, výr. číslo 7257 částku 168 316 Kč, kterou bylo třeba od ceny za provedené opravy odečíst.
K odvolání obou účastnic řízení Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně montážním výkazem ze dne 21. března 2002 za prokázané, že žalobkyně servisní prohlídku vysokozdvižného vozíku, výr. číslo 7257 provedla. Za situace, kdy její provedení bylo žalovanou umožněno a potvrzeno jejím oprávněným pracovníkem na montážním výkazu, uzavřel, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky 5 160 Kč za uskutečněnou servisní prohlídku.
V případě žalobního nároku na zaplacení celkové opravy vysokozdvižného vozíku, výr. číslo 7629 odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně zaslala dne 22. června 2001 žalované cenovou nabídku se specifikací předmětu opravy a celkovou cenou 275 000 Kč. Dne 20. prosince 2001 pak žalobkyně odeslala žalované cenovou nabídku na vysokozdvižný vozík, výr. číslo 7257 ve výši 270 000 Kč po odpočtu částky 60 000 Kč za vozík DVHM 2522L s tím, že bude provedena celková repase včetně laku. Na cenovou nabídku ze dne 22. června 2001 žalovaná reagovala objednávkou č. O 0201 ze dne 7. ledna 2002, kterou objednala provedení celkové (generální) opravy vysokozdvižného vozíku, výr. číslo 7629 a dále dodání vysokozdvižného vozíku, výr. číslo 7257 po celkové repasi s tím, že platba za oba vozíky bude realizována formou protiúčtu za žalobkyní vykoupený vozík typ DVHM 2522L za 60 000 Kč a zbytek formou leasingu. Dne 21. ledna 2002 byla uzavřena mezi společností CAC Leasing, a.s. jako prodávající a žalovanou jako kupující na dodání vysokozdvižného vozíku, výr. číslo 7257 kupní smlouva č. 1542300015, v níž byla žalobkyně označena jako dodavatel a žalovaná se zavázala uhradit dohodnutou kupní cenu ve výši 892 687,66 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) leasingové společnosti s výjimkou nulté splátky ve výši 147 620 Kč, kterou měla zaplatit na účet žalobkyně. Jak uvedl soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku, mezi účastnicemi bylo učiněno nesporným odstoupení od této smlouvy, stejně jako odstoupení od kupní smlouvy uzavřené mezi CAC Leasing, a.s. a žalobkyní z důvodu poruchovosti vozíku, výr. číslo 7257, který byl vrácen žalobkyni, a dále to, že cena provedené opravy vozíku, výr. číslo 7629 byla promítnuta v kupní ceně vozíku, výr. číslo 7257 ve výši 738 100 Kč včetně DPH, za kterou byl vozík prodán CAC Leasing, a.s. a následně prodán s odkladem splátek žalované.
Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že generální oprava vysokozdvižného vozíku, výr. číslo 7629, kterou (včetně ceny) žalovaná akceptovala vstupem do leasingové smlouvy, byla zahrnuta v ceně prodávaného vozíku, výr. číslo 7257, což podle odvolacího soudu vyplývá i z faktury č. 3/03/0067. Současně přihlédl ke skutečnosti, že po odstoupení od smlouvy žalovaná zaplatila žalobkyni nultou splátku ve výši 147 620 Kč a leasingové společnosti první splátku ve výši 20 696 Kč, celkem tedy uhradila 168 316 Kč. Zamítl-li proto soud prvního stupně v tomto rozsahu žalobu, je jeho rozhodnutí správné.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku ve věci samé (včetně závislých výroků o nákladech mezi účastnicemi za řízení před soudy obou stupňů) napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelka poukazuje na to, že pro žalovanou provedla s jejím vědomím a souhlasem jak objednanou servisní prohlídku vysokozdvižného vozíku, výr. číslo 7257, tak i celkovou opravu vysokozdvižného vozíku, výr. číslo 7629. Přestože tyto skutečnosti prokázala, soudy obou stupňů v rozporu s výsledky provedeného dokazování dospěly k jiným závěrům a žalobní nárok neodůvodněně krátily. Přitom tak učinily nejen o částku nulté splátky, kterou leasingové společnosti uhradila žalovaná prostřednictvím žalobkyně jako platebního místa, která ji následně po odstoupení od smlouvy uhradila leasingové společnosti, ale i o leasingovou splátku, která byla přímo uhrazena leasingové společnosti a kterou žalobkyně neměla ve své dispozici. K tzv. nulté splátce dovolatelka dále vysvětluje, že částka jí odpovídající byla zaúčtována na celkovou kupní cenu dle kupní smlouvy č. 1542300015 a tato kupní cena (částka, kterou měla žalovaná platit na účet společnosti CAC Leasing, a.s.) byla o tuto nultou splátku ponížena. O tuto částku dostala také žalobkyně méně na kupní ceně od leasingové společnosti. Z těchto důvodů dovolatelka rozporuje závěr soudů obou stupňů, že žalovaná jí uhradila za předmětnou celkovou opravu částku 168 316 Kč, pro který neshledává oporu v provedeném dokazování. Dále akcentuje, že po odstoupení od kupní a leasingové smlouvy vrátila fakticky leasingové společnosti částku 717 404 Kč, což doložila a prokázala výpisem z účtu. Šlo tak o plnou částku, tedy včetně tzv. nulté splátky. V rozporu s touto skutečností však soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že šlo o 590 480 Kč. Dovolatelka tvrdí, že jí žalovaná žádnou platbu za provedenou celkovou opravu vozíku, výr. číslo 7629 (stejně jako za dodání vozíku, výr. číslo 7257) neposkytla a že svůj žalobní nárok v tomto směru zcela prokázala. Nevidí proto žádný důvod pro jeho krácení.
Dovolatelka odvolacímu soudu rovněž vytýká, že se nijak nevypořádal s jejími odvolacími námitkami a že odůvodnění jeho rozsudku je naprosto nedostatečné. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření označuje dovolání za nedůvodné. Tvrdí, že si servisní opravu vozíku, výr. číslo 7257 neobjednala a že celkovou opravu vozíku, výr. číslo 7629 a dodání vozíku, výr. číslo 7257 uhradila formou protiúčtu za žalobkyní vykoupený vozík za 60 000 Kč a zbytek formou leasingu. Poukazuje na to, že žalobkyně provedla opravu vozíku nekvalitně, což u ní opakovaně reklamovala. Tvrdí, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila, neboť žalobkyni (jak uvedl i soud prvního stupně) zaplatila celkem 168 316 Kč a podle znaleckého posudku, který si nechala v souvislosti se svým odstoupením od smlouvy o dílo zpracovat, měl vysokozdvižný vozík v době odstoupení od smlouvy hodnotu 166 600 Kč. Žalovaná uzavírá, že žalobkyně neměla nárok na úhradu ani jedné z obou faktur, jejichž zaplacení se v řízení domáhala. Proto navrhuje, aby dovolací soud zamítl dovolání s tím, že jí přizná náhradu nákladů dovolacího řízení.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, o nějž jde i v posuzované věci, lze obecně opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Oproti očekávání dovolatelky není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky v dovoláním dotčené části – v rozsahu částky 168 316 Kč s příslušenstvím stejně – žalobu zamítl). Je však přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť Nejvyšší soud dospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí v otázce oprávněnosti žalobního nároku v rozsahu částky 168 316 Kč s příslušenstvím, v němž odvolací soud potvrdil zamítavou část rozsudku soudu prvního stupně.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že závěr o tom, že v rozsahu částky 168 316 Kč není žalobní nárok žalobkyně oprávněný, odvolací soud odůvodnil pouze tím, že „po odstoupení od uzavřené smlouvy žalovaná žalobkyni zaplatila nultou splátku ve výši 147 620 Kč a dále zaplatila leasingové společnosti první splátku ve výši 20 696 Kč, tedy celkem 168 316 Kč.“ Odvolací soud však vůbec nevysvětlil, proč a podle jakých norem hmotného práva činí uvedené platby ze strany žalované žalobní nárok žalobkyně v tomto rozsahu neoprávněným.
Dovodil-li odvolací soud, že žalobkyni proti žalované vzniklo právo na zaplacení servisní prohlídky a ceny generální opravy vysokozdvižných vozíků ve výši uplatněné žalobou, pak závěr o neoprávněnosti části těchto nároků by musel být založen na právní skutečnosti, se kterou právní předpisy spojují zánik závazku (dluhu). Takovou právní skutečnost, kterou by podle povahy vztahu účastnic mohlo být např. částečné splnění závazku či úkon směřující k započtení vzájemných pohledávek, však odvolací soud nezjišťoval a neposuzoval. Za tohoto stavu není proto jeho rozhodnutí, založené na závěru o neoprávněnosti části žalobního nároku, správné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem. Odkazovala-li dovolatelka v dovolání rovněž na dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., podle něhož lze podat dovolání také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, je třeba uvést, že tento dovolací důvod nemá dovolatelka k dispozici, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu bylo i v posuzované věci (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.).
Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by řízení trpělo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 (tzv. zmatečnostmi), ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé (včetně závislých výroků o nákladech řízení) zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.); jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jej v zamítavém výroku ve věci samé (a v souvisejícím výroku o nákladech řízení) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3. dubna 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu