ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1302.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1302/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. S. , zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Ocelářská 799, proti žalované PROFINEX spol. s r.o. se sídlem v Plzni - Severní Předměstí, Na Roudné 443/18, identifikační číslo 27999939, zastoupené Mgr. Pavlem Panoškou, advokátem se sídlem v Plzni, Na Roudné 18, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 195/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2009, č. j. 64 Co 427/2009-112, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádná z účastnice nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 5. 2009 domáhala určení, že je vlastnicí nemovitostí, konkrétně domu č. p. 658 postaveném na pozemku parc. č. 1309, a pozemků parc. č. 1309 - zastavěná plocha a nádvoří, a parc. č. 1297 - zahrada, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 308, pro k. ú. a obec L. u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha (dále též „předmětné nemovitosti“ nebo „sporné nemovitosti“). Uvedla, že dne 23. 5. 2008 spolu se synem Ing. J. S. sepsali s žalovanou pod sp. zn. N 208/2008, NZ 196/2008 před notářem JUDr. Z. V. notářský zápis obsahující smlouvu o zajišťovacím převodu práva podle §553 obč. zák., dohodu se svolením k přímé vykonatelnosti notářského zápisu a smlouvu o půjčce částky 1,125.000,- Kč, kterou jim poskytla žalovaná a již se zavázali vrátit nejpozději do 11. 8. 2008 s úrokem 6 % p. a. od 23. 5. 2008 do zaplacení. Návratnost půjčky byla zajištěna dohodou o zajišťovacím převodu vlastnického práva žalobkyně ke shora uvedeným nemovitostem.
Žalovaná podáním ze dne 4. 6. 2009 navrhla zastavení řízení, neboť mezi účastnicemi byla pro případ veškerých sporů ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva nebo v souvislosti s ní sjednána rozhodčí doložka a věc má být projednána před rozhodci.
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. července 2009, č. j. 13 C 195/2009-88, námitku žalované, že věc má být projednána před rozhodci, zamítl. Z rozhodčí doložky obsažené v notářském zápisu notáře JUDr. Z. V. ze dne 23. 5. 2008, sp. zn. N 208/2008 a NZ 196/2008, zjistil, že veškeré spory, neshody nebo nároky vznikající ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva (...) nebo v souvislosti s ní, jakož i z jejího porušení, ukončení její platnosti či účinnosti nebo z její neplatnosti či neúčinnosti, budou řešeny a s konečnou platností rozhodovány v rozhodčím řízení a že rozhodcem bude Mgr. Alexandr Jan Vaškevič, advokát se sídlem v Plzni, s tím, že místo rozhodčího řízení se nachází tamtéž (čl. X. notářského zápisu). Pro případ, že objektivní důvody budou bránit rozhodci v rozhodování, byl určen rozhodcem JUDr. Libor Čihák, advokát se sídlem v Sokolově . Soud prvního stupně uzavřel, že rozhodčí doložka je smluvním ujednáním, týkajícím se uplatnění práv žalobkyně ze spotřebitelské smlouvy, odporujícím §55 odst. 1 obč. zák. Jestliže podle ní má být řízení před rozhodcem pouze písemné, neveřejné, jednoinstanční, v místě sídla rozhodce, odchyluje se v neprospěch žalobkyně od zákonné úpravy, která jí zajišťuje ústní, veřejné projednání věci s možností podat řádný či mimořádný opravný prostředek v soudním řízení, kam by jinak její žaloba směřovala. Žalobkyně nejednala - oproti žalované - při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské nebo obchodní činnosti. Na základě §106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), §2 odst. 1, §3 odst. 1 a §19 odst. 3 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), §39, §55 odst. 1, 2, §52 odst. 1 až 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) a §1 odst. 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů, dospěl soud prvního stupně k závěru, že porušení zákazu odchýlit se od znění zákona v neprospěch spotřebitele podle §55 odst. 1 obč. zák. způsobuje absolutní neplatnost rozhodčí doložky podle §39 obč. zák. (na rozdíl od §55 odst. 2 obč. zák.) mimo jiné i proto, že rozhodce nebyl vybrán oběma smluvními stranami, nýbrž jen žalovanou.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. prosince 2009, č. j. 64 Co 427/2009-112, „změnil“ usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení zastavil. S přihlédnutím k obsahu „žádosti o poskytnutí půjčky mezi podnikateli“ ze dne 13. 5. 2008 a čl. X. uvedeného notářského zápisu uzavřel, že při sjednávání smlouvy s žalovanou nebyla žalobkyně v postavení spotřebitele. I kdyby se synem sjednali smlouvu o půjčce a smlouvu o zajišťovacím převodu práva jako spotřebitelé, neměnilo by to nic na platnosti rozhodčí doložky, jelikož případná neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva se automaticky nevztahuje i na rozhodčí doložku. Dohoda zachycená v notářském zápisu o způsobu vedení rozhodčího řízení odpovídá §19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. Pro posouzení platnosti rozhodčí doložky nepovažoval odvolací soud za určující námitky žalobkyně, že osobu rozhodce, popř. náhradního rozhodce, navrhla žalovaná, že jde o osoby z advokátních kanceláří, s nimiž žalovaná spolupracuje a že notáři, jenž notářský zápis sepisoval, byla následně pozastavena v důsledku probíhajícího trestního stíhání notářská činnost.
V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovozuje z §239 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), výslovně uplatňujíc dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že ve věci je dána pravomoc rozhodce, neboť rozhodčí smlouva je od samého počátku absolutně neplatná. Zpochybňuje skutkový závěr, že půjčka byla poskytnuta pro účely podnikání. S ohledem na svůj věk nepodniká a nikdy nepodnikala. Její syn Ing. J. S. již několik let před podepsáním všech listin ohledně smlouvy o půjčce nepodnikal a nepodniká ani nyní. Za rok 2008 nepodával přiznání k dani z příjmu a od 1. 2. 2007 pobírá plný starobní důchod. Pro to, že peníze nebyly půjčeny do podnikání, svědčí nejen nedostatek uvedení předmětu podnikání, ale i identifikace žadatelů o půjčku rodnými čísly (tj. nikoli identifikačním nebo daňovým identifikačním číslem) v žádosti o půjčku a v notářském zápisu, z čehož plyne, že při uzavírání smlouvy jednali jako spotřebitelé. Nepovažuje za rozhodující, zda byl její syn evidován jako podnikající fyzická osoba, neboť tímto způsobem při jednání se žalovanou nevystupoval. Odvolacímu soudu vytýká, že přihlédl pouze k listině ze dne 13. 5. 2008, jejíž obsah je nepravdivý, a neprovedl důkazy navržené žalobkyní. Pominul, že výlučnou vlastnicí nemovitostí, které byly převedeny na žalovanou podle §553 obč. zák. k zajištění povinností ze smlouvy o půjčce částky 1,125.000,- Kč, byla jen ona. Připouští, že v rámci notářského zápisu, jehož součástí byla smlouva o půjčce, byla uzavřena i smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem, zajišťující návratnost půjčky, a rozhodčí smlouva. Má-li charakter spotřebitelské smlouvy smlouva o půjčce, potom podle §56 odst. 1 obč. zák. představuje rozhodčí smlouva nepřiměřenou podmínku ve smyslu směrnice Rady 93/13 / EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitelů (žalobkyně a Ing. J. S.) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Je-li smyslem rozhodčí doložky snaha zrychlit vymáhání pohledávky za dlužníky, nevidí žádný důvod, proč by s takovou podmínkou souhlasila. Řešením sporů v rozhodčím řízení se proti znění §55 odst. 1 obč. zák. vzdala práva, aby její spor byl projednán před soudem; tím došlo ke zhoršení jejího právního postavení, neboť pozbyla ústavního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod; rozhodčí řízení má totiž být vedeno jen písemně, neveřejně, v místě sídla rozhodce a jen v jednom stupni, tj. bez možnosti podat řádné či mimořádné opravné prostředky. Poukazuje na to, že notáři sepisujícímu zápis ze dne 23. 5. 2008 byla dne 18. 7. 2008 rozhodnutím ministra spravedlnosti pozastavena činnost, neboť bylo vůči němu zahájeno trestní stíhání. Se zřetelem k porušení §55 odst. 1 ve spojení s §40a obč. zák. se žalobkyně dovolává relativní neplatnosti rozhodčí smlouvy, přičemž z důvodů podle §56 odst. 1 obč. zák. ji považuje podle §39 obč. zák. navíc za absolutně neplatnou. Notářský zápis ze dne 23. 5. 2008 je podle ní absolutně neplatný. S tímto odůvodněním navrhla zrušit usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu je – bez dalšího – přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož podmínku, aby šlo o usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam, má Nejvyšší soud za obsoletní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II., §201 až §376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904.
Jelikož vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka jejich existenci ani netvrdí, přezkoumal Nejvyšší soud správnost rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž dovolatelka zpochybňuje závěr o platnosti rozhodčí doložky.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
V daném případě bylo pro právní posouzení věci podstatné zjištění, zda půjčka byla sjednávána pro účely podnikání a tedy zda má charakter spotřebitelského úvěru či nikoliv.
Uzavřel-li odvolací soud, že z textu „žádosti o poskytnutí půjčky mezi podnikateli“ vyplývá, že částku 1,125.000,- Kč si půjčili pro potřebu „podnikání“, přičemž pravdivost tohoto údaje potvrdili žadatelé o půjčku vlastnoručními podpisy, má takové zjištění oporu v listinných důkazech. Tvrzení žalobkyně, že ona sama nikdy nepodnikala a její syn, držitel živnostenského oprávnění (viz výpis z živnostenského rejstříku ze dne 25. 8. 2009) v roce 2008 nepodnikal, nebylo způsobilé zpochybnit správnost a logiku uvedeného skutkového závěru vztahujícího se k otázce účelu použití získaných finančních prostředků.
Lze tedy uzavřít, že odvolací soud pro své skutkové zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z předložených listin, že žádné skutečnosti, které byly významné pro závěr o nedostatku pravomoci soudů, nepominul; v jeho hodnocení obsahu listin, není z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor. Z těchto důvodů nemůže dovolací soud do takového hodnocení zasáhnout a vyvozovat z něj důsledek svědčící o nesprávnosti napadeného usnesení. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. proto nebyl uplatněn opodstatněně.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů v návaznosti na obsah spisu vyplývá, že dne 13. 5. 2008 požádala žalobkyně a Ing. J. S. písemně žalovanou o zapůjčení částky 1,125.000,- Kč na dobu tří měsíců, přičemž jako účel půjčky je uvedeno „na podnikání“ (viz listina „žádost o poskytnutí půjčky mezi podnikateli“). Podle internetového výpisu z živnostenského rejstříku, vedeného Ministerstvem průmyslu a obchodu (viz internetové stránky www.rzp.cz ) ze dne 25. 8. 2009 (čl. 96 spisu) Ing. J. S. byl od 26. 4. 1995 držitelem dvou živnostenských oprávnění v oboru činnosti – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej; k zániku jednoho z nich došlo dne 30. 6. 2008. Dne 23. 5. 2008 byl před JUDr. Z. V., notářem v Plzni, sepsán notářský zápis N 208/2008, NZ 196/2008, za účasti žalované, zastoupené jejím jednatelem Ing. P. F., a Ing. J. S., jednajícím jak jménem svým, tak i jménem žalobkyně (dále též „dlužníci“) na základě udělené plné moci ze dne 23. 5. 2008. Jeho obsahem (část první zápisu) je mimo prohlášení žalobkyně o vlastnictví nemovitostí v katastrálním území Libeň (čl. I.), o existenci dluhu ve výši 150.000,- Kč vůči společnosti EURO CASH s. r. o. (čl. II.) a vztahu třetích osob ke shora uvedeným nemovitostem (čl. III.) potvrzení o tom, že žalobkyně a Ing. J. S. dne 23. 5. 2008 uzavřeli s žalovanou smlouvu o půjčce ve výši 1,125.000,- Kč, kterou se jí zavázali vrátit do 11. 8. 2008 s dohodnutým úrokem ve výši 6% p. a. od 23. 5. 2008 do zaplacení a popř. s úrokem z prodlení a smluvní pokutou sjednanou pro případ prodlení se zaplacením půjčky ve výši 450.000,- Kč (čl. IV.). K zajištění všech peněžních pohledávek včetně jejich příslušenství a dalších peněžních nároků, které žalované vzniknou ze smlouvy o půjčce vůči dlužníkům, žalobkyně převedla podle §533 obč. zák. bezplatně na žalovanou vlastnické právo ke shora uvedeným nemovitostem (čl. V.). Současně si účastníci notářského zápisu dohodli, že při řádném a včasném vrácení půjčky se smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva ruší a žalobkyně se stane opět výlučným vlastníkem sporných nemovitostí (čl. VI.). V případě, že se dlužníci dostanou do prodlení byť jen ohledně části zajištěné pohledávky, zavázali se spolu se všemi, kdo s nimi v nemovitostech bydlí či nemovitosti jinak užívají, sporné nemovitosti vyklidit nejpozději do 17. 8. 2008 a dne 18. 8. 2008 žalované na blíže určeném místě předat klíče. Porušení této povinnosti bylo sankcionováno smluvní pokutou ve výši 450.000,- Kč (čl. VIII. odst. 1 a 2). Při prodlení se splněním závazku podle čl. IV. vzniklo žalované jako věřitelce dnem 12. 8. 2008 právo prodat sporné nemovitosti třetí osobě. Rozdíl mezi utrženou kupní cenou a pohledávkou ze smlouvy o půjčce spolu s příslušenstvím (zejména úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou) se žalovaná zavázala poukázat dlužníkům do šesti měsíců od podpisu kupní smlouvy (čl. IX. odst. 1, 2 a 4). Podle čl. X. odst. 1 notářského zápisu se účastníci dohodli, že veškeré spory, neshody nebo nároky vznikající ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva, uvedené a popsané v tomto notářském zápisu nebo v souvislosti s ní, jakož i z jejího porušení, ukončení její platnosti či účinnosti nebo z její neplatnosti či neúčinnosti, budou řešeny a s konečnou platností rozhodovány v rozhodčím řízení ve smyslu zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. (...) Shody bylo dosaženo i v tom (čl. X. odst. 2), že rozhodcem bude Mgr. Alexandr Ján Vaškevič, advokát se sídlem v Plzni, Františkánská 7, místem rozhodčího řízení bude sudiště Františkánská 7, 301 00 Plzeň a pro rozhodčí řízení se tam, kde to bude možné podle povahy použije přiměřeně Řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, a to včetně Pravidel o nákladech rozhodčího řízení ve znění účinném ke dni 15. 3. 1996 (...) rozhodčí řízení je neveřejné a pouze písemné, pokud se strany nedohodnou jinak (čl. X. odst. 3). Pro případ, že zvolenému rozhodci Mgr. Alexandru Jánu Vaškevičovi budou objektivní důvody bránit v rozhodování ve sporu vzniklém ze smlouvy uvedené a popsané v tomto notářském zápisu, bude veškeré spory ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva uvedené a popsané v tomto notářském zápisu rozhodovat rozhodce JUDr. Libor Čihák, advokát se sídlem K. H. Borovského 63, Sokolov, pobočka Západní 63, Karlovy Vary (čl. X. odst. 4). Dlužníci současně souhlasili s tím, aby notářský zápis byl podle §274 písm. e) o. s. ř. vykonatelný co do jejich povinnosti vyklidit a předat sporné nemovitosti žalované při prodlení se splacením byť jen části poskytnuté půjčky v dohodnutém termínu (část druhá čl. III.), jakož i co do povinnosti zaplatit věřiteli (rozuměj žalované) svůj dluh (půjčku popsanou v článku IV., části první tohoto notářského zápisu) v celkové výši 1,125.000,- Kč (...) spolu s příslušenstvím, tj. zejména dohodnutým úrokem ve výši 6% p. a. od 23. 5. 2008 (...) do zaplacení jednorázově nejpozději do 11. 8. 2008 (...) bezhotovostním převodem na účet věřitele (...). Dlužníci berou na vědomí, že předmětný dluh bude řádně uhrazen, bude-li dlužná finanční částka připsána v ujednaném termínu a v plné výši na uvedený účet (část třetí čl. I. a III.). První v pořadí určený rozhodce Mgr. Alexandr Ján Vaškevič se dne 6. 2. 2009 z důvodu možného střetu zájmů vzdal funkce rozhodce poté, co žalovaná (v procesním postavení žalobkyně) podala návrh na zahájení rozhodčího řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 450.000,- Kč.
Podle již ustálené judikatury soudů je notářský zápis podle §274 písm.e) o. s. ř. titulem pro soudní výkon rozhodnutí, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené zejména v §62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti se neuvádí (protože nepatří k jeho obsahovým náležitostem) hmotněprávní úkon, ať jednostranný, dvoustranný nebo vícestranný, bez ohledu na to, zda se týká vzniku právního vztahu nebo jeho změny, popřípadě uznání dluhu, o jehož splnění jde. Uvedené samozřejmě neznamená, že by notářský zápis o takovém hmotněprávním úkonu nemohl být obsažen ve stejné listině s notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti; oba tyto zápisy je ovšem třeba důsledně rozlišovat a navzájem nezaměňovat (k charakteru notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2001, sp. zn. 21 Cdo 1012/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 762). Se zřetelem ke shora podanému výkladu a k již dříve vyslovenému závěru, že kategorii „neplatnosti“ k notářskému zápisu (pojmově) vztáhnout nelze (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 20 Cdo 1292/2003), je ale možno se zabývat otázkou platnosti hmotněprávních úkonů pojatých do notářského zápisu. V souzené věci tak přichází do úvahy otázka platnosti smlouvy o půjčce (čl. IV.), smlouvy o zajišťovacím převodu práva (čl. V., VI. a IX.) a rozhodčí doložky (čl. X.). Smluvními stranami smlouvy o půjčce jako dlužníci byli Ing. J. S., který jednal osobně a současně jako zástupce na základě plné moci ze dne 23. 5. 2008 i za žalobkyni. Žalobkyně jako výlučná vlastnice domu č. p. 658 postaveného na pozemku parc. č. 1309, a pozemků parc. č. 1309 - zastavěná plocha a nádvoří, a parc. č. 1297 - zahrada, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 308, pro k. ú. a obec L. u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, převedla toto své právo podle §553 obč. zák. na žalovanou. Jen pro řešení blíže vymezeného okruhu možných sporů souvisejících se smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva k těmto nemovitostem byla sjednána v čl. X. notářského zápisu rozhodčí smlouva. Již v rozsudku ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 1222/2005, publikovaném pod č. 103/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že nevztahuje-li se důvod neplatnosti smlouvy na rozhodčí doložku týkající se sporů z této smlouvy, nemá neplatnost smlouvy vliv na platnost rozhodčí doložky. Týká-li se rozhodčí doložka (smlouva) všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu (smlouvy), vztahuje se i na spor o určení neplatnosti odstoupení od smlouvy . Jinými slovy řečeno, i kdyby smlouva o půjčce, popř. smlouva o zajišťovacím převodu práva, byla neplatná, neznamená to automaticky neplatnost sjednané rozhodčí doložky (smlouva). Se zřetelem ke shora uvedenému nelze hovořit o neplatnosti notářského zápisu (svolení k vykonatelnosti).
Převod vlastnického práva (§533 obč. zák.) měl zajišťovat půjčku ve výši 1,125.000,- Kč, která je podle žalobkyně spotřebitelským úvěrem a je vyloučeno, aby spory z takového úvěru v rozporu s ochranou spotřebitelů byly řešeny před rozhodcem.
Podle §106 odst. 1 o. s. ř. jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat.
Podle §52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění platném do 30. 6. 2008 (dále jen „obč. zák.“) spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.
Podle §1 odst. 1 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., který byl zrušen až zákonem č. 145/2010 Sb. s účinností od 1. 1. 2011 (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), tento zákon stanoví některé podmínky smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, v souladu s právem Evropských společenství.
Podle §1 odst. 2 písm. e) zákona o spotř. úvěru tento zákon se nevztahuje na: smlouvu, ve které je poskytován spotřebitelský úvěr na částky nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 800 000 Kč; je-li uzavřeno více smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr za stejným účelem, považuje se pro tyto účely za jediný spotřebitelský úvěr souhrn všech těchto smluv,
Podle §1 odst. 2 písm. f) zákona o spotř. úvěru tento zákon se nevztahuje na: spotřebitelský úvěr, jehož splatnost nepřesahuje 3 měsíce nebo je splatný nejvýše ve 4 splátkách ve lhůtě nepřesahující 12 měsíců.
Podle §2 písm. a) bod 1. zákona o spotř. úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Spotřebitelským úvěrem není platba, kterou spotřebitel platí za nesplnění závazku vyplývajícího ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, platba související s účastí na dohodách, které se přímo neváží na smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a to i tehdy, když tyto dohody mají vliv na podmínky spotřebitelského úvěru (bod 2.).
Podle §2 písm. b) zákona o spotř. úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván, a věřitelem fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob [§2 písm. c)],
V době sjednávání smlouvy o půjčce (včetně jejího zajištění) představoval právní rámec tzv. spotřebitelského úvěru zákon č. 321/2001 Sb. (dále opět jen „zákon o spotř. úvěru“), kterým byla do českého právního řádu implementována směrnice Rady ze dne 22. prosince 1986, o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru č. 87/102/EHS. Na sjednaný spotřebitelský úvěr tak dopadají jak obecná ustanovení týkající se spotřebitelských smluv (§52 až §57 obč. zák.), tak speciální ustanovení zákona o spotř. úvěru. Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit [§2 písm. a) bod1. zákona o spotř. úvěru], což znamená, že spotřebitelský úvěr vůbec nemusí být jen úvěrem v úzce chápaném pojetí §497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ale může jít o širokou skupinu finančních služeb, např. kromě již zmiňovaného úvěru též o půjčku podle §657 a násl. obč. zák. Ačkoli zákon o spotř. úvěru pozitivně vymezuje okruh právních vztahů, které jsou předmětem jeho právní úpravy, nedopadá na smlouvy vyjmenované v §1 odst. 2, mimo jiné na smlouvu, ve které je poskytován spotřebitelský úvěr na částky nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 800 000 Kč [písm. e)]; je-li uzavřeno více smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr za stejným účelem, považuje se pro tyto účely za jediný spotřebitelský úvěr souhrn všech těchto smluv, a na spotřebitelský úvěr, jehož splatnost nepřesahuje 3 měsíce nebo je splatný nejvýše ve 4 splátkách ve lhůtě nepřesahující 12 měsíců [písm. f)]. Z důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., vyplývá, že ... z působnosti zákona jsou vyjmuty smlouvy na částky nižší než 2 tisíce Kč, neboť právní úprava v takovýchto případech by vedla pouze ke zbytečnému administrativnímu zatěžování smluvních stran, a smlouvy na částky vyšší než 800 tisíc Kč, neboť ty se zpravidla svým charakterem liší od běžných smluv o poskytování spotřebitelského úvěru. Uvedené hranice byly stanoveny s ohledem na finanční limity uvedené Směrnicí a s přihlédnutím ke stávajícím ekonomickým podmínkám v České republice. Zákonodárce vycházel z toho, že do první finanční hranice není potřeba spotřebitele nijak zvlášť chránit a nad druhou hranicí (se zřetelem k výši poskytnutého úvěru) jde již o spotřebitele, který je schopen být věřiteli důstojným protihráčem.
V souzené věci žalobkyně, i kdyby vystupovala v postavení spotřebitele a žalovaná v pozici věřitele, se zřetelem ke skutečnosti, že půjčka byla poskytnuta v částce vyšší než 800.000,- Kč se splatností nepřesahující tři měsíce, nejde o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 321/2001 Sb. Odvolací soud proto nepochybil, dovodil-li, že rozhodčí doložka je platná a její existence brání projednání věci před soudy.
Z toho, co je shora uvedeno, je zřejmé, že dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§243b odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.), a dovolání žalobkyně zamítl.
S přihlédnutím k důvodům, pro které dovolací soud zamítl dovolání žalobkyně, nezabýval se jejími námitkami, jimiž vytýkala odvolacímu soudu, že nepřihlédl k přípisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 19. 8. 2009 o zahájení trestního stíhání notáře JUDr. Z. V., k rozhodnutí ČSSZ o přiznání starobního důchodu Ing. J. S., stejně jako k výhradě, že neprovedl důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 13 C 195/2008 a neučinil dotaz na Finanční úřad pro Prahu 8, zda za rok 2008 podával Ing. J. S. přiznání k dani z příjmu.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobkyni právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. srpna 2012
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu