ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1407.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 1407/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně RWE Energie, a.s. se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940, identifikační číslo: 49903209, proti žalovanému M. L. , zastoupenému Mgr. Ondřejem Masopustem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 44, o zaplacení 61.498,30 Kč, vedené u Okresního soudu v Teplicích, pod sp. zn. 11 C 259/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. července 2011, č. j. 12 Co 235/2011-99, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 8. února 2011, č. j. 11 C 259/2002-91, rozhodl o opravě rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. dubna 2003, č. j. 11 C 259/2002-54 v jeho záhlaví a o opravě usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. dubna 2006, č. j. 11 C 259/2002-64 v jeho záhlaví a ve výroku tak, že chybně uvedené křestní jméno žalovaného „M.“ správně zní „M.“.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. července 2011, č. j. 12 Co 235/2011-99, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soud podal žalovaný dovolání, v němž brojí proti opravě soudních rozhodnutí. Prosazuje názor, že soud nemůže ve svých rozhodnutích měnit označení žalovaného, jestliže bylo nesprávně uvedeno již v žalobě. Postupem podle §164 o. s. ř. lze totiž napravit pouze chybu v psaní a v počtech, jakož i jinou zjevnou nesprávnost rozhodnutí, nelze však takto opravovat chybu žaloby. Navrhl, aby dovolací napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem, není však v dané věci přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadený výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o opravě rozsudku, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 61/1998).
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o opravě chybného označení žalovaného, není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl, aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by jinak měla právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. června 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu